Skvorecky_Zbabelci

Josef Škvorecký – Zbabělci

Druhová a žánrová charakteristika:

Próza, román s válečnou tematikou

Celková charakteristika: - Román o generačních pocitech maloměstské mládeže v posledních dnech 2. svět. války.

Postavy:

Hlavní postavou je bývalý gymnazista Danny Smiřický, který se objevuje i v celé řadě následujících knih J. Škvoreckého. Zčásti u něj nacházíme autobiografické rysy. Za pubertálními projevy chování se u něj skrývá značně citlivá povaha. Dalšími aktéry příběhu jsou Dannyho kamarádi a muzikanti – tlouštík trumpetista Benno Mánes, kytarista Harýk, pianista Fonda aj. Jejich anglofonní přezdívky odpovídají dobové módě, stejně tak jejich sklon k cynismu, jímž se brání přízemnímu chování maloměšťáků. Postavy jsou pojednány s úsměvným nadhledem a ironií.

Děj a kompozice:

Román zachycuje v jednotlivých dnech období mezi 4. až 11. květnem 1945 ve východočeském Kostelci. Události jsou zasazeny do rámce jazzové hudby – na počátku příběhu stojí zkouška kapely, v níž je Danny saxofonistou, na konci je osvobození završeno jazzovým koncertem na náměstí. Mezitím lze očima protagonisty a vypravěče Dannyho sledovat události konce války. Spolu s ostatními začerňuje německé nápisy na obchodech a kvůli děvčeti se dopouští drobné recese, za niž je zatčen německou posádkou. Jakmile ho na přímluvu propustí, proniká s ozbrojenou partou mladíků do kosteleckého pivovaru – střediska ,,revoluce“. Zde vznikají několikačlenné hlídky, které mají zaručit pořádek ve městě. Hrdinova skupinka se při pochůzce nestřetne s nacisty, ale s ultrakomunisty. 8. května zaplaví město uprchlíci z celé Evropy a Danny se ujímá Angličanů. S poťouchlým gestem je ubytuje u místní honorace. Příští den dojde k rozhodující potyčce s Němci, která si vyžádá řadu životů. Dannymu se společně s jedním kamarádem podaří vyvézt za město na kopec kulomet a zneškodnit německý tank. Již následujícího dne je svědkem brutálního vraždění esesáků v pivovaře. Přivítání Rudé armády střídá loučení s Angličany. Škvoreckému nejde v textu ani tak o objektivní zachycení dobových událostí, ale spíše o analýzu životního pocitu jedné generace. Konfrontací maloměstské přízemnosti a velkých dějinných událostí dociluje autor parodického vyznění.

Jazyk a styl:

Škvorecký se snaží o vysokou míru autenticity pomocí silně subjektivizovaného vyprávění v ich-formě. Přibližuje se hovorové mluvě zachycené z jeho úhlu pohledu. V jejich úsečnosti a strohosti vidí řada kritiků vliv americké dobové prózy a nástroj depatetizace legendami zahalené éry evropské historie (konce války a osvobození). Jde o tzv. hemingwayovský dialog, charakteristický snahou o přesné zachycení replik v normálním způsobu hovoru, což má působit věrohodným dojmem. Někdy byla Škvoreckého výpověď přirovnávána k bluesové hudbě svou uvolněností, monotónností, blízkostí k mluvené hovorové řeči a také mírnou nostalgičností. V dramatičnosti dějových scén a jejich větném členění byl zase často spatřován rytmus boogie-woogie.