Slezske¦ü-pi¦üsne¦î

Petr Bezruč: Slezské písně

• Rok vydání – 1946 (1. 1928 – definitivní podoba)

O autorovi

• Země, město původu - české země, Opava

• Doba, kdy žil, období - 1867-1958, generace anarchistických buřičů

• Další díla

  • lyrika – samostatné básně Stužkonoska modrá a Přátelům a nepřátelům

  • epika – povídka Studie z kafé Lustig

O díle

• Druh - epika i lyrika, poezie

• Žánr – sbírka básní (balad)

• Příslušnost k lit. směru – sociální symbolismus, impresionismus, realismus

• Motivy – bída, útlak, láska, marný boj, špatné zacházení, sirotci, úpadek češtiny, stesk, touha po svobodě
  Téma – intimní (Jen jedenkrát), sociální (Kantor Halfar, Maryčka Magdonova, Ostrava) a národností (70.000) témata, také téma antiky

• Hl. myšlenka – Bezruč se snaží ukázat obraz národního a sociálního útisku slezského lidu, vyzývá ke vzpouře a doufá v naději. Dále se snaží poukázat na situaci, kdy nás utlačovali Němci a Poláci, na dobu poněmčování českých škol a dobu, kdy němčina hrála v okolí Slezska hlavní roli. Autor se považuje za mluvčího slezského národa a říká si „bard“.

• Děj – konec 19. stol., území Slezska

  • Kantor Halfar - příběh učitele, který vzdoroval tlaku odnárodňování a učil česky, nedostal proto stálé místo, dohnán společností k sebevraždě

  • 70.000 – ve Slezsku zbylo už jenom sedmdesát tisíc Čechů. Sto tisíc lidí bylo poněmčených, sto tisíc popolštěných, autor krizi přirovnává ke kopání sedmdesáti tisíců hrobů, lidé prosí Boha, ale marně. Autor volá markýze Gera, aby dal lidem sedmdesát tisíc beček, aby se všichni opili, než zahynou.

  • Maryčka Magdonova – tragický příběh dívky, která ztratila oba rodiče a musí se starat o své sourozence, přistižena v panském lese při sbírání dřeva, vedena do Frýdku, skončila život sebevraždou, symbol osudu slezského lidu, autorova citová účast, řečnické otázky v refrénu, nový typ sociální balady - s dramatickým konfliktem

  • Ostrava - Vypravěč dlouhou dobu dřel a kopal uhlí, mlčel, ostatní se mu smáli, už nechce mlčet.

  • Úspěch - Bezruč pohrdá úspěchem svých básní v Praze, tvrdí, že on jen popisuje skutečný a tvrdý život ve Slezsku, že kdyby si to ti lidé prožili, tak by na tom neviděli nic obdivuhodného.

  • Jen jedenkrát - Na severu žije národ smutných lidí, kteří neznají slunce. Jednou slunce vysvitne a oni se před ním schovají, protože mají strach. Slunce se už nikdy nevrátí a lidé jsou ještě smutnější, protože se tak o slunce připravili. Podobně na tom byl básník s láskou, uzavřel se před ní a potom už bylo pozdě, protože se žena, kterou miloval, vdala.

• Způsob vyprávění – ich-forma, vyprávěcí, popisný a úvahový postup

• Hl. postavy – Nelze přesně určit, protože zde vystupuje nespočet osob. Všechny vystupující postavy jsou naprosto umělecky přetvořeny, aby se jejich úloha co nejvíce zvýraznila a na problémy ukázala co nejostřeji. Nejvíce se zde objevují postavy vykořisťovatelů (uhlobaroni, lichváři, krčmáři, německé školy) a v kontrastu stojí oběti v podobě prostého lidu (havíři, horalé, ovdovělé ženy, sirotci).