Slohové útvary a postupy

Vypravování – útvar slohového postupu vyprávěcího, vyskytuje se ve stylu prostě sdělovacím (vyprávění vlastních zážitků), uměleckém (základ epických děl, pověstí, povídek, novel, románů)a publicistickém (fejeton). Ve vyprávěcím stylu můžeme použít celkem 4 slohové postupy:Vyprávěcí postup - podstatou vypravování je děj podaný tak, aby ho čtenář dovedl pochopit a představit si ho. Velmi důležitá je zápletka (na rozdíl od dějového popisu, který je bez zápletky). Vypravování musí být názorné (detailní popis, přirovnání, rčení) a živé (dějová slovesa, dialog – i nespisovná slova, prézens historický, opakování spojek). Základní čas vypravování je čas minulý, který se v napínavých scénách zpřítomňuje (prézens historický). Dějová linie může být lineární, autor může použít odbočení od dějové linie (retardační účinek), retrospektivní postup (vzpomínky), nebo může dějovou linii podat až dodatečně (typické pro detektivky). Současná próza směřuje k subjektivizaci vypravěče, vedle řeči přímé se používá ještě řeč polopřímá (v 3. osobě, zasahuje do pásma autora) a nevlastní přímá řeč (jako kdyby to řekl, ale nemá to uvozovky, pásmo postav). Vedle vyprávěcího postupu (klasické vypravování) se objevuje popisný postup – popisuje prostředí v souvislosti a událostmi. Můžeme ho rozdělit na subjektivní popis (lyrický popis,obrazné prostředky, volný sled smyslového vnímání) dějový popis (bez zápletky, pouhé hromadění informací,výčet). Charakterizační postup je vlastně přímá nebo nepřímá charakteristika postav a prostředí. A nakonec výkladový postup objasňuje vnitřní příčinné vztahy pomocí vsuvek a odkazů.

Popis – útvar slohového postupu popisného. Snaha popsat nějaký jev, osobu,činnost vystihnout jí, abychom si mohli učinit vlastní představu o popisovaném objektu. Může být doplněn schématy, náčrtky, obrázky atd. Důležitá je volba pořadí při popisu jednotlivých částí (začínáme nejdůležitějším, postupujeme k jednotlivostem).

Charakteristika – slohový postup charakterizační, většinou popisujeme duševní charakteristiku nějaké osoby. Přímá a nepřímá charakteristika. Volíme zvl. Hodnotící výrazy, častá přirovnání, rčení k vystižení povahových rysů.

Styl odborný - nejčastější slohové útvary jsou 1. Odborný popis – vznikl spojením slohového postupu popisného a výkladového. Většinou jsou v něm obsaženy informace pro odborníky (návody, přesné formulace definic) 2. Popis pracovního postupu – popis děje, důležitost úplnosti a správného chronologického pořadí. 3. Výklad – slohový postup výkladový, má za úkol nás poučit, je základem učebnic- odborných časopisů a publikací. Používáme metodu deduktivní (od obecné poučky se dostaneme k vysvětlení konkrétního jevu) nebo induktivní (z konkrétních jevů odvozujeme obecně platný závěr) 4. Úvaha – patří k velmi náročným útvarům, je stylu úvahového. Autor se zamýšlí na základě získaných poznatků nad tématem, rozebírá ho z více úhlů, aby došel k obecně platnému závěru. S výkladem má společnou práci s