Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Solzenicyn Jeden den Ivana Denisovice

DOC
Stáhnout kompletní materiál zdarma (33 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.

Alexandr Solženicyn (1918 - 2008) Jeden den Ivana Děnisoviče Autor - byl ruský spisovatel, publicista a politický činitel. První literární dílo čtyřiačtyřicetiletého učitele matematiky a fyziky. Napsal roku 1959 pod názvem Šč-854. Původně vydaná 1962 v časopise Nový mír. Za kritiku J. V. Stalina v dopise svému příteli byl v roce 1945 autor internován (=nucený pobyt) v koncentračním táboře zvůle období kultu osobnosti. Dohromady vězněn 8 let. Po návratu z tábora r. 1953 byl poslán daleko od svého domova do vyhnanství (Kazachstán), zde začal psát. 1957 se vrátil do Ruska a pracoval jako učitel. Byla mu udělena Nobelova cena za literaturu, ale nevyzvedl si ji, protože se bál, že by ho nepustili zpět do Ruska. Poté, co na Západě vyšlo jeho nejslavnější dílo Souostroví GULAG, byl však v r. 1974 stejně zbaven občanství a násilně vypovězen ze země. Odjel nejprve do západního Německa, později se usadil v USA. Zemŕel v Rusku na srdeční infarkt. Další díla: Rakovina -Německo a ruský samizdat, rozšířená verze 1978 USA a ruský samizdat), formou románu pojednává – velmi věrohodně – o léčebně rakoviny v postalinském období – tj. kolem r. 1956 (sám Solženicyn prodělal léčení z rakoviny roku 1954 v Taškentu). Hlavním hrdinou je člověk nemocný rakovinou, jedná se o vyhnance. Setkáváme se zde nejen s nedostatkem lůžek, ale i s láskou, a objevuje se tu i politika. Děj popisuje nestranná osoba, na pokoji a na chodbách s vyhnancem leží lidé různých povah a názorů, mezi nimi i komunisté. Souostroví GULAG I–III(ruský samizdat), česky v zahraničí od 1974; samizdat – nedatováno, oficiálně 1990. GULAG je akronym, označující hlavní správu táborů nápravných prací. Solženicyn sám sebe považuje za kronikáře Gulagu mezi roky 1918–1956. Sám uvádí, že knihu píše pouze z povinnosti vůči lidem, kteří zde byli mučeni, zemřeli, nebo byli neprávem zadržováni. Jedná se o dílo, které je založeno na vlastních zkušenostech, na vzpomínkách spoluvězňů, atd. Přestože se ne vše, co je zde popsáno, podařilo dokázat, jedná se o věrohodný popis moci stalinismu v SSSR. Postavy Hlavní postava – Ivan Děnisovič Šuchov je vytvořena podle skutečného vojína Šuchova, který se Solženicynem bojoval za 2. světové války, ale nebyl nikdy vězněn. Ostatní postavy jsou podle skutečných osob i s jejich životopisy. V novele je líčen jeden den obyčejného vězněŠuchova, který je spolu s tisíci dalšími muži vězněn v gulagu na Sibiři, táboře, kvůli tomu, že strávil krátký čas v německém zajetí. Sověty byl označen za špióna a je odsouzený k desetiletému trestu, už je v táboře zhruba 8 let. Nikdo si však nemůže být jistý, že ho po uplynutí doby trestu pustí, spíše se počítá s tím, že každému dají ještě dalších deset let. Ťurin – vede svou partu, závisí na něm příděl jídla partě, která si ho váží Kilgas – oblíbený pro svůj smysl pro humor Gopčik – chlapec, který připomíná Šuchovovi zemřelého syna Bujnovskij – kapitán, intelektuál Seňka Klevšin – hluchý stařec César Markovič – zásoben balíčky z domova a není lakomý Feťukov – ztratil svou hrdost, žebrá a stěžuje si Děj Dílo patří mezi politickou literaturu, děj se odehrává v roce 1951 asi. Autor přibližuje čtenáři každou skulinku dne, který zde Šuchov tráví. Brzké ranní vstávání v pět hodin do třicetistupňového mrazu, nástupy, prohlídky, práce v mrazu, každodenní hrubé nadávky, mizerné jídlo jen třikrát denně. Pokud chce člověk přežít, musí slídit, z čeho by mu něco káplo. Žádné velké kamarádíčkování tu nehrozí. Kamarádem je ten, komu právě přišel balíček z domu a tehdy všichni kolem slídí a podlézají, aby jim z toho něco měli. Vězňové u sebe nesmí mít žádné osobní věci, snad jen lžíci na jídlo. Jednou za čas se vězňům něco poštěstí dostat přes prohlídku a pak je to jejich plus mezi ostatními. Tábor nelidsky vedou chlapi, kteří si přilepšují (jídlo, balíčky) na úkor vězňů. Když jim se jim někdo nepozdává, zavřou ho do korekce (kamenné vězení, kde je trvale přes rok pod nulou). Tento pobyt má pak pro dotyčného trvalé následky, nebo může i zemřít. Šuchov je chlap, který si hledí své práce, snaží se vyvarovat problémů a zároveň se pro přežití snaží někomu trochu pomoct, aby mu to dotyčný oplatil například svou večeří. Šuchov však dnešní ráno není ve své kůži. Ale na marodce mu den volna neudělí, a tak ho čeká tvrdá práce. Během celého dne promítá celý svůj život i to, jak se dostal do gulagu. I přes neúnosně podmínky a tvrdý režim si Šuchov zachovává svou osobnost a hrdost. Kompozice je chronologická (den probíhá od rána do večera) i retrospektivní (vrací se do minulosti, jak se dostal do gulagu apod.) Jazyk a styl Novela s autobiografickými a dokumentárními rysy. Psáno v er-formě. V jazyce využívá spoustu slangových výrazů (machr, štípnout něco, jít do díry). Trestanci se vyvolávají čísly (SČ-854), což potlačuj jejich identitu. Líčení je prosté, neafektované. Nemoralizuje a nekritizuje jednotlivé vězně, vypráví o událostech na jistém místě v jistém čase. Okolnosti vzniku díla Novela zachycuje autorovy vlastní zkušenosti z gulagu a také vyprávění spoluvězňů. Původní verze byla politicky ostřejší, než o 11 let mladší první vydání. Autor sám sebe považuje za kronikáře gulagu. Cítí povinnost psát o těch událostech vůči vězněným lidem. Vliv díla Díky tomuto dílu se mohla světová veřejnost seznámit se stalinovskými praktikami. Dílo se dočkalo stovek dalších vydání v cizině. Gulagem byla inspirována i díla dalších autorů:Boris Pasternak – Doktor Živago. Vypráví o jeho složitém životním příběhu na pozadí historických událostí v Rusku: Ruské revoluce v roce 1905, 1. světové války, Říjnové revoluce v roce 1917 a dále během Ruské občanské války. Je zde také zobrazen život ruské inteligence. ) Sám Solženicyn napsal o mnoho let později rozsáhlejší svědectví, a to trojdílný románSouostroví gulag. Solženicyna můžeme srovnávat třeba s Dostojevkým, oba zažili hrůzy vězení a píšou o lidech sklíčených nesvobodou. (Dost.- 1821-1881-Bratia Karamazovi, Zápisky z mrtvého domu, Zločin a trest, Hráč). Dostojevského hrdina je však samotář

Témata, do kterých materiál patří