Solzenicyn Jeden den Ivana Denisovice

Kilgas – oblíbený pro svůj smysl pro humor

Gopčik – chlapec, který připomíná Šuchovovi zemřelého syna

Bujnovskij – kapitán, intelektuál

Seňka Klevšin – hluchý stařec

César Markovič – zásoben balíčky z domova a není lakomý

Feťukov – ztratil svou hrdost, žebrá a stěžuje si

Děj

Dílo patří mezi politickou literaturu, děj se odehrává v roce 1951 asi.

Autor přibližuje čtenáři každou skulinku dne, který zde Šuchov tráví. Brzké ranní vstávání v pět hodin do třicetistupňového mrazu, nástupy, prohlídky, práce v mrazu, každodenní hrubé nadávky, mizerné jídlo jen třikrát denně. Pokud chce člověk přežít, musí slídit, z čeho by mu něco káplo. Žádné velké kamarádíčkování tu nehrozí. Kamarádem je ten, komu právě přišel balíček z domu a tehdy všichni kolem slídí a podlézají, aby jim z toho něco měli. Vězňové u sebe nesmí mít žádné osobní věci, snad jen lžíci na jídlo. Jednou za čas se vězňům něco poštěstí dostat přes prohlídku a pak je to jejich plus mezi ostatními. Tábor nelidsky vedou chlapi, kteří si přilepšují (jídlo, balíčky) na úkor vězňů. Když jim se jim někdo nepozdává, zavřou ho do korekce (kamenné vězení, kde je trvale přes rok pod nulou). Tento pobyt má pak pro dotyčného trvalé následky, nebo může i zemřít.

Šuchov je chlap, který si hledí své práce, snaží se vyvarovat problémů a zároveň se pro přežití snaží někomu trochu pomoct, aby mu to dotyčný oplatil například svou večeří.

Šuchov však dnešní ráno není ve své kůži. Ale na marodce mu den volna neudělí, a tak ho čeká tvrdá práce.

Během celého dne promítá celý svůj život i to, jak se dostal do gulagu. I přes neúnosně podmínky a tvrdý režim si Šuchov zachovává svou osobnost a hrdost.

Kompozice je chronologická (den probíhá od rána do večera) i retrospektivní (vrací se do minulosti, jak se dostal do gulagu apod.)

Jazyk a styl

Novela s autobiografickými a dokumentárními rysy. Psáno v er-formě. V jazyce využívá spoustu slangových výrazů (machr, štípnout něco, jít do díry). Trestanci se vyvolávají čísly (SČ-854), což potlačuj jejich identitu.

Líčení je prosté, neafektované. Nemoralizuje a nekritizuje jednotlivé vězně, vypráví o událostech na jistém místě v jistém čase.

Okolnosti vzniku díla

Novela zachycuje autorovy vlastní zkušenosti z gulagu a také vyprávění spoluvězňů.

Původní verze byla politicky ostřejší, než o 11 let mladší první vydání.

Autor sám sebe považuje za kronikáře gulagu. Cítí povinnost psát o těch událostech vůči vězněným lidem.

Vliv díla

Díky tomuto dílu se mohla světová veřejnost seznámit se stalinovskými praktikami.

Dílo se dočkalo stovek dalších vydání v cizině.

Gulagem byla inspirována i díla dalších autorů: Boris Pasternak – Doktor Živago. Vypráví o jeho složitém životním příběhu na pozadí historických událostí v Rusku: Ruské revoluce v roce 1905, 1. světové války, Říjnové revoluce v roce 1917 a dále během Ruské občanské války. Je zde také zobrazen život ruské inteligence. ) Sám Solženicyn napsal o mnoho let později rozsáhlejší svědectví, a to trojdílný román Souostroví gulag.