Spalovač mrtvol – Ladislav Fuks

Spalovač mrtvol – Ladislav Fuks

Autorský kontext:

Ladislav Fuks (1923, Praha – 1994, Praha)

• syn policejního důstojníka

• český spisovatel, prozaik

• autor psychologické prózy se zaměřením na druhou světovou válku a holokaust

• pracoval v papírnách v Bělé pod Bezdězem a v Praze, poté ve Státní památkové péči, dělník v kasárnách

• Homosexuál, bál se koncentračních táborů

• studia filosofie a psychologie

• během studií působil na táborech pro středoškoláky jako vychovatel

• komunista

• sňatek s Italkou, poté utekl → blázinec

• samotář

• rysy díla: prostupování reálných událostí sny, iluzemi a halucinacemi ztvárňujícími lidské nitro zdeformované úzkostí nebo fixní ideou

• jeho tvorba je silně poznamenána válečnou a židovskou problematikou, konfliktem bezbranného lidství s násilím a zlem

• Další díla: Pan Theodor Mundstock

  Mí černovlasí bratři − osudy 5 gymnazistů během války

  Návrat z žitného pole − o emigraci

  Vévodkyně a kuchařka − silně autobiografický historický román

  – jeho poslední dílo

  Smrt morčete − sbírka deseti povídek, odlišné prozaické typy jako např. „humoresky“, všechny důležité Fuksovy kratší prózy

Literárně-historický kontext:

- česká próza 2. poloviny 20. století (60.−70. Léta)

- válečná próza, židovská tematika

- další autoři:

Ota Pavel – Smrt krásných srnců (soubor příběhů z autorova rodinného prostředí), Jak jsem pokal ryby

Arnošt Lustig (Žid)- Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou

Bohumil Hrabal – Ostře sledované vlaky, Obsluhoval jsem anglického krále

Karel Čapek – Krakatit, Bílá nemoc

určení smyslu díla: Poukázat na vliv nacistů a jejich manipulací s lidmi

Postavy:

Karel Kopfrkingl, Roman

• S jeho ženou Lakmé se znají 17 let (na konci 19)

• Chce, aby mu žena říkala Romane, i když je to Karel; jeho ženě říká Lakmé, i když se jmenuje Marie

• Pracuje v krematoriu, lidi, kteří nejsou zpopelněni lituje, smrt je krásná, když je pohřeb zajištěn žehem, nejvznešenšjší jízdní řád (kdy bude kdo poslán do žároviště), člověk je z prachu a stane se z něj prach, duše je po smrti osvobozena, jediná jistá věc je smrt

• Pracuje v krematoriu, kvůli Willimu přijat do SdP, později do NSDAP, stane se ředitelem krematoria, následně odborným šéfem (plynová žároviště)

• nejprve obětavý zaměstnanec krematoria a vzorný otec se postupně mění v udavače a vraha

• Abstinent-nepije, nekouří

• Jeho žena: Lakmé - černovlasá, Židovka, věrná, tichá, skromná, není nadšená z němčiny a stranou, Kopfrkingl ji zabije kvůli pozici ředitele v krematoriu

• Jeho dcera: Zina – 16-18 let, černovlasá, krásná, hraje na klavír, zamiluje se do Miloslava (Míla) Janáček (podle kopfrkingla: Byl to dobrý, milý hoch, z dobré, slušné rodiny, jeho otec byl strojní inženýr, on sám měl rád fyziku, stroje, měl rád hudbu a různé mechanismy a automatismy jako já, měl před sebou budoucnost.)

• jejich kočka: Rosana

• Jeho syn: Milivoj (Mili) – 14 (na konci 16) let, baví se s Janem Bettelheimem (synem doktora)

• dětem říkal něžné, Lakmé nebeská, něžná, Zině čarokrásná

• Chladný, bezcitný, z počátku hodný a obětavý, značně zásadový, vzorný otec, pečlivý, vzdělaný, podivín, lehce manipulovatelný, má sklony k nacismu, udava