Spalovač mrtvol – Ladislav Fuks

Děj:

Je rok 1937, před válkou. Příběh začíná procházkou Lakmé a Karla po zoo, kde se poprvé před 17 lety seznámili u leopardí klece. Povídají si o osudech jiných manželů, jsou šťastní a spokojení. Kopfrkingl se svou rodinou také navštíví pouťovou atrakci, představení o rozšíření moru (panoptikum). Nekouří, nepije a vzorně se stará o domov. Pracuje v pražském krematoriu a moc si to vychvaluje. Rodinu pravidelně navštěvují manželé Reinkeovi. S Willim Reinkem diskutuje pan Kopfrkingl o soudobých politických událostech. Staví se zásadně proti válce, která způsobuje jen utrpení. Willi vyvyšuje Hitlerův podíl na boji za spravedlivé uspořádání Evropy. Také chválí konání nově vzniklé strany SdP, jejímž je členem. Pan Kopfrkingl dává pravidelně staré žebračce drobné mince. Stále se snaží pomáhat lidem okolo sebe s jejich starostmi. Do krematoria přichází nový pracovník, pan Dvořák, kterého pan Kopfrkingl seznamuje s prací spalovače mrtvol. Po práci odchází na vyšetření k sousedovi doktoru Bettelheimovi. Zatímco vyšetření probíhá, přemýšlí pan Kopfrkingl o své ženě, která nemá o jeho návštěvách pana doktora tušení. Doktora klame tvrzením, že má strach z nákazy při práci v krematoriu. Jak sám tvrdí, pokud by takto nakazil ženu, musel by se zastřelit. Pravým důvodem pravidelných vyšetření je však obava z nákazy od jiné ženy. Mezi lidmi pan Kopfrkingl zdůrazňuje, že doba je zlá. Že on je však proti násilí, utrpení, bídě, a hlavně proti válce. O politice rozkládá pan Kopfrkingl i doma před svou ženou. Pochválí si práci pána, který prodává cukrovinky a přihlášky ke kremaci. Zině vybírá šaty k narozeninám a kupuje také bílý krajkový límeček své ženě jen tak pro radost. Dochází k zabrání Sudet a Kopfrkinglova rodina slaví Zininy narozeniny. Rodina tráví tuto chvíli v krásném poklidu a je zde zmíněna také láska pana Kopfrkingla k vážné hudbě. Pan Kopfrkingl a jeho syn Mili jsou pozváni Willim na box. Mili je čtrnáctiletý bázlivý chlapec. Box nazývá Willi mužným sportem, sportem oblíbeným Hitlerem. Zdůrazňuje mimo jiné potřebu silných tvrdých mužů pro nastávající zlou dobu. Willi nabádá Miliho, aby zápas řádně sledoval a nebál se. Zdůrazňuje, že strach je největší nepřítel lidstva. Tato podívaná však Miliho děsí a ani pan Kopfrkingl z počátku nesdílí Williho nadšení. Děti se těší na Vánoce a přípravy vrcholí. Přichází Willi a pronáší plamennou řeč proti odpůrcům boje za vznešenou věc, jíž je sám účastníkem. Přičítá panu Kopfrkinglovi podíl na násilí a bídě lidí. Prorokuje, že oni jako Němci nastolí v Evropě nový šťastný a spravedlivý řád. Mluví k panu Kopfrkinglovi jako k vyvolenému člověku s německou krví. V židovské radnici se mají konat slavnosti dnu narození a smrti Mojžíšovi modlitby a slavnostní večeře a Willi pošle Kopfrkingla převlečeného za žebráka před radnici, jako zkoušku. Židé přicházející na tuto slavnost a štědře obdarovávají žebrajícího pana Kopfrkingla. Mimo jiné i dobří známí pana Kopfrkingla, soused pan doktor s rodinou, pán, který prodává cukrovinky a pracuje pro pana Kopfrkingla. Pan Kopfrkinkgl si uvědomuje, že u radnice vlastně vůbec neposlouchal a že si bude muset pro Williho něco vymyslet. Týden po této události je obsazena Praha říšskými silami a vůdce přijíždí do Prahy. Pan Kopfrkingl je poprvé pozván do Casina do proněmecky smýšlející vysoké společnosti. Dostává se do přepychu a bohatství. Vyjadřuje přání, aby takto vypadal v příštím nastoleném řádu celý svět. A Willi jednoduše plánuje rozšíření takového blahobytu i do ostatních velkoměst celého světa pod nadvládou Němců. Stává se ředitelem krematoria. Proto, jak káže dále Willi, je třeba odstranit všechny škůdce. A pan Kopfrkingl vyjmenovává Židy ze svého nejbližšího okolí, kterým se dříve snažil pomáhat a kteří pomáhali jemu, ale vlastně uznává, že úplně prospěšní a chytří nejsou. V Casinu přichází řeč také na Lakmé. Pan Kopfrkingl s úžasem zjišťuje, že jeho žena Lakmé je Židovka po matce. Willi Lakmé v její nepřítomnosti obviňuje z chování, které mělo pana Kopfrkingla odradit od jeho dosavadního proněmeckého počínání. Willi také poukazuje na syna Williho. Na jeho zženštilost způsobenou špatným vlivem Lakmé. Díky těmto rodinným příslušníkům nebude moct pan Kopfrkingl získat funkci jako ředitel krematoria. Od pana Kopfrkingla se odtahují jeho bývalí přátelé a známí. Tuší, jaký osud jim přinese členství a spolupráce pana Kopfrkingla s NSDAP. Gestapo začíná brzy zatýkat jeho spolupracovníky. Pan Kopfrknigl oběsí svoji ženu Lakmé. Dělá to s myšlenkou, že ji zachránil před utrpením, které by ji čekalo, a že to udělal pro Německo. Policii vypovídá, že šlo o sebevraždu. Brzy poté bere pan Kopfrkingl na prohlídku krematoria svého syna Miliho, kterého tam zabíjí pro jeho změkčilost a zženštilost. Tím získává pro sebe volnost v postupu ve straně s možností mít spousty milenek z Casina. U pana Kopfrkingla propuká naplno šílenství. Když chce zabít dceru, podle své představy dostává návštěvu vyslance Tibetu, který právě nalezl nového Buddhu-Kopfrkingla. Přijdou tři andělé a odvezou ho do nemocnice, tak se dostává do blázince, kde dochází k závěru, že se mu podařilo zachránit lidstvo se slovy: Šťastné lidstvo, spasil jsem je! ????