Vznik a vývoj satiry v české literatuře

Dílo:

Obrazy z Rus

• kritika carského absolutismu

• zpochybnil zde myšlenku slovanské vzájemnosti

Epigramy

• krátké, satiricky útočné básně s pointou

• Havlíček zde vyjádřil svůj kritický pohled k životu a světu

• ironicky je věnoval Církvi, Králi, Vlasti, Múzám a Světu

• útočil zde na katolickou církev, byrokracii, stát a nezdravé jevy v národním životě

Král Lávra

• využívá zde cizích pohádkových motivů – irská pohádka o králi s oslíma ušima

• skladba je méně útočná

• záměrem bylo se vysmát hlouposti všech korunovaných hlav, která je stejně nebezpečná jako zřízení, v němž je všechna moc dána jedinému člověka – kritika absolutistického režimu

Tyrolské elegie

• jedná se o útok proti policejnímu státu

• vyjádřil zde svůj odmítavý postoj proti vládní zvůli

• vyjádřil zde obraz osobní (vyhnanství v Brixenu) a národní tragedie

Křest sv. Vladimíra

• inspiroval se zde Nestorovým Letopisem ruským

• kritizoval zde absolutismus a katolickou církev

Ruchovci a Lumírovci

Svatopluk Čech (1846 – 1908)

• představitel Ruchovců

• narodil se v Ostředku u Benešova jako syn hospodářského úředníka, nadšeného vlastence a ctitele Kollárovy Slávy dcery.

• s rodiči se často stěhoval, ale jen v oblasti Středočeského kraje, který často zachycoval ve svých dílech

• byl vášnivým čtenářem Byronových děl

• studoval na Gymnáziu v Praze, poté absolvoval práva

• nedlouho pracoval v advokátní kanceláři

• brzy se stal redaktorem časopisu Květy

Dílo s tématikou Satiry

Evropa

• Evropa je symbolické jméno lodi, na níž odplouvají do vyhnanství političtí vězňové – revolucionáři.

• je zde zachycen spor mezi anarchisty a demokratickými revolucionáři

• tento spor končí zkázou lodi

• Čech revoluci neodmítá, nevěří však v její úspěch

Slávie

• znovu zde použil symbol lodi, na jejíž palubě tentokrát shromáždil jednotlivé slovanské národy

• ačkoli tyto národy dělí různé rozpory, hlavně mezi Poláky a Rusy, sjednotí se, aby nakonec společně čelili vzpouře lodníků, představující anarchistické revolucionáře

Hanuman

• v obraze opičího státu, který se chce poevropštit odsoudil kosmopolitické tendence bohaté buržoazie, ale i některé zastaralé názory příslušníků konzervativních stran

Pravda

• obžalovává zde soudobou společnost z klamu, na němž se podílejí jak vůdcové lidu tak i ti kdo zneužívají umění pro své osobní cíle

Pravý výlet pana Broučka do Měsíce

Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV století

Obsah:

Pražský měšťan Matěj Brouček popíjí v hradčanské hospůdce pana Würfla Na Vikárce, až je posledním hostem Při odchodu se najednou propadá do podzemní chodby. Cestou sklepením, kde je velké množství pokladů, má za to, že je v klenotnici krále Václava IV. Po stisku tajného pera na obraze Václava IV. se ocitá na ulici. Brouček je udiven tmou a podivným vzezřením průčelí domů. Potká člověka s lucernou, který mluví zvláštní češtinou a tvrdí, že je rok 1420. Brouček se seznámí s měšťanem Jankem od Zvonu, který ho pozve do svého domu. Tam se převleče do tehdejšího šatu, ozbrojí halapartnou a odejde k husitskému vojsku. Cestou se zastaví s Jankem hospodě, popije medoviny a po zprávě o útoku křižáků, když spolu s ostatními vychází z krčmy, upadne. Hejtmanu Chvalovi a knězi Korandovi se chvástá svými hrdinskými činy a je jimi doveden až k Žižkovi na vrch Vítkov. V průběhu památné bitvy na Vítkově se mu podaří proniknout do Prahy, kde se vydává za Žižkova posla. U Domšíků se převlékne do svých moderních šatů, je však zajat, předveden k Žižkovi a má být jako zběh upálen. Je strčen do sudu, který je zapálen. Celý zděšený volá Jankovu dceru Kunhutu, kterou si oblíbil. V tom otevře oči a spatří pana Würfla, který zjišťuje co se ze sudu ozývá. Hostinský pomůže Broučkovi ze sudu, kam večer podnapilý host spadl. Matěj Brouček vypráví o svých domnělých dobrodružstvích