Základy teorie literatury Literární druhy a žánry (základní přehled), Základní pojmy poetiky( výstavba literárního díla, figury a tropy), Nejstarší slovesné projevy, Starověké písemnictví Podstata literatury jako součásti umění

- Onomatopoie (zvukomalba) – seskupení hlásek s cílem vyvolat dojem zvuku (a na topole podle skal / zelený mužík zatleskal; řetězů řinčí hřmot)

- Anafora – opakování slov/slova na začátku následujících veršů (jako akrobat jenž přešel po lanu / jako matka která porodila dítě / jako rybář který vytáh plné sítě...)

- Epifora – opakování slov/slova na konci následujících veršů (co to máš na té tkaničce / na krku na té tkaničce?)

- Epizeuxis – opakování dvou slov za sebou (zvoní, zvoní zrady zvon, zrady zvon...)

- Inverze – změna pořádku slov (dívčina krásná, anjel padlý...)

- Apostrofa – oslovení neživé věci nebo nepřítomné osoby (Ach vy širé, rodné lány / jak jste krásny na vše strany...)

- Řečnická otázka

- Tropy – jazykové prostředky, které spočívají v přenesení významu, obrazná pojmenování

- Metafora – přenesení významu na základě vnější podobnosti

- Personifikace (zosobnění) – přenesení lidských vlastností a činností na neživé věci, zvířata a rostliny (těsto kyne a vzdychá)

- Přirovnání – porovnání dvou jevů na základě společné vlastnosti

- Oxymóron – spojení slov protikladného významu, která se navzájem vylučují - protimluv (zbortěné harfy tón, ztrhané strůny zvuk)

- Metonymie – přenesení významu na základě věcné souvislosti

- Synekdocha – záměna pojmenování části za pojmenování celku a naopak (nepřišla ani noha; sběhlo se celé město)

- Hyperbola (nadsázka) – zveličení, nadsazení pojmenované skutečnosti (neviděl jsem ho snad sto let)

Eufemismus (zjemnění) – oslabení pojmenované skutečnosti (opustil nás, odešel = zemřel)

- Ironie – způsob vyjádření, který je opačný než ten, který z dané situace vyplývá

- Symbol – znak zastupující obecný pojem, konkrétní představa, která slouží k vyjádření nějakého abstraktního pojmu (srdce = symbol lásky).

- Prvotní představa se přenáší do symbolické roviny na základě podobnosti, příbuznosti, asociace

- Epiteton – básnický přívlastek – vyjadřuje subjektivní, citové hodnocení (oheň vzteklý)

- epiteton constans – stálý přívlastek – tvoří s určitým podstatným jménem stabilní, stereotypně se opakující spojení, typický pro antickou literaturu (Homér – rychlonohý Achilles) i pro lidovou poezii (udatný junák)

Tematické složky díla = výběr a řazení témat a motivů

Motiv – nejmenší stavební a významová složka díla

Téma – výsek skutečnosti zobrazovaný literárním dílem, skládá se z motivů

Kompozice

- Princip uspořádání jednotlivých témat a motivů

- chronologická – témata jsou uspořádána v časové posloupnosti

- retrospektivní – nejprve výsledek děje a pak události, které mu předcházely

- rámcová – jednotlivé příběhy jsou zařazeny do příběhu hlavního

- paralelní – několik souběžně rozvíjejících se dějů, které se často propojují