Žert

Žert

Autor: Milan Kundera
Rok vydání: 1967
Čtené vydání:

KUNDERA, Milan. Žert. 276. publikace, 7. vydání, 2. dotisk. Brno: ATLANTIS, 2007. ISBN 978-80-7108-287-3.

Forma:

Literární žánr: Společenský román / Postmoderna
Literární druh: próza

Jazykové prostředky:
Kniha je psána obecnou češtinou. Je psána z pohledu první osoby a vypravěči se střídají. Texty, psané z pohledu jiných osob, se liší svou strukturou (konkrétnost popisů, pohled na věc, snaha o vyjádření svých pocitů, délka kapitol, téma textu,…). Posloupnost knihy je retrospektivní; častokrát se vracíme v ději a přeskakujeme mezi jednotlivými událostmi. Text je, u většiny postav, psán jako vzpomínání či zápisky v deníku; většina děje se již odehrála a z promluv postav je patrné, že se na příběh koukají s časovým odstupem.

Znaky postmoderny:

1. Nejasná hlavní myšlenka díla

2. Komplexnost děje (příběhy jednotlivých postav jsou spojené)

3. Intertextualita (Julius Fučík – Reportáž psaná na oprátce)

4. Nové způsoby vyprávění (střídání vypravěčů)

Obsah:

Děj:
Příběh knihy sleduje příběh několika hlavních postav v průběhu 15 let. Hlavním příběhová linka popisuje osudy Ludvíka Jahna. Jeho dějová linie začíná v momentě, kdy je vyloučen z komunistické strany a z univerzity za nevhodný žert. Následné Ludvíkovi osudy reflektují tehdejší dobu v komunistickém Československu. Příběhy jednotlivých postav jsou propletené a čtenář postupně zjišťuje jakým způsobem.

Časoprostor:
Příběh začíná roku 1949 a končí roku 1964. Děj se odehrává v Praze, na Ostravsku, v západních Čechách a na Slovácku.

Vypravěči: Ludvík Jahn, Helena Zemánková, Jaroslav, pan Kostka

Možné hlavní myšlenky příběhu:

1. Popis vývoje společnosti v socialistickém Československu v 40. až 60. letech 20. století

2. Vykreslení životních osudů hlavních postav

3. Zobrazení konfrontace ideálů, přesvědčení a snů člověka s reálných světem

Postavy:

Ludvík Jahn:
Ludvík Jahn pochází ze Slovácka a je sirotek; jeho otec zemřel v koncentračním táboře. Od jeho útlého věku se o něj starala rodina jeho tety, rodina Kaplických. Ta se o něj stará spíše pro své vlastní zviditelnění než z lásky a rodinným poutům. Ludvík je inteligentní a Kapličtí věří, že má před sebou zářivou budoucnost. Když Ludvík dospěje, dojde mu to, a od rodiny se distancuje. Zřekne se křesťanské víry a vstoupí do komunistické strany, čímž rodinu Kaplických zavrhne. Spolu s tragickou smrtí jeho otce je toto zlomový bod v Ludvíkově psychologickém vývoji, protože zavrhne to, co předtím považoval za své (Slovácko, folklór, křesťanství) a svou útěchu hledá v nově nastupujícím komunismu. On sám však socialistou není a do komunistické strany vstoupil proto, aby mohl být „vůdcem dějin“. Nemůže však popřít své skutečné já, o což se ani nesnaží, což ho přivede do potíží poté, co Markétě pošle pohlednici s nevhodným žertem. Následně je svými spolužáky vyloučen ze strany a donucen opustit univerzitu, kde studoval přírodní vědy. Pro Ludvíka nastane druhý zvrat, kdy zatrpkne a začne nenávidět celý svět (spojí si obraz menšiny svých „soudruhů“ se zbytkem světa). V tom ho utvrdí i následující roky, které stráví na vojně a v uhelných dolech. I přesto, že se mu jistým způsobem povede se vykoupit, zůstává stejný až do samotného závěru knihy. Ludvík je inteligentní a charismatický, ale tyto své přednosti vystavuje světu přehnanou a zbytečnou kritičností. Věří, že jsou nezpochybnitelné pravdy, které mu dávají jisté právo dělat to, co dělá. Většinou tak jedná na úkor druhých.