LITERATURA PRO 3. ROČNÍK

– v malířství a hudbě); 

  umělecká rafinovanost a preciznost (komplikovanost básnických textů, symbolika);  
  povznesené až nenávistné stanovisko k ženě (muž vnímán jako duševně dokonalý a 

soběstačný); 

  povýšenost  nad  ostatními  lidmi,  erotická  přesycenost,  perverze,  narcisismus,  kult 

smrti a zla (satanismus).  

 
 
   Významným uměleckým směrem konce století byl i IMPRESIONISMUS (z lat. impressio 
=  dojem).  Projevil  se  předně  v malířství,  kde  byla  malířům  námětem  většinou  krajina  se 
svými proměnami. Podobně jako v malířství i v literatuře a hudbě usiloval o vyslovení po-
míjivých, okamžitých nálad a dojmů. Básnický obraz měl zachytit prchavé jevy, individuální 
nálady.  
 
 
   Spisovatelé (básníci) literární moderny ve své tvorbě umělecké směry prolínají.  
 

L i t e r a t u r a   3  | 5 

/1.2/ LITERÁRNÍ MODERNA V EVROPSKÉ A AMERICKÉ LITERATUŘE 

(PŘELOM 19. A 20. STOLETÍ)  

FRANCIE    Předchůdcem  symbolismu  a  dekadence  byl  básník  Charles  Baudelaire  (1821  –  1867) 
[šárl bodlér]. Brzy osiřel a prohýřil dědictví po otci. Po cestě do Indie žil v Paříži bohém-
ským životem (milostné avantýry, alkoholové a drogové excesy…). 
   Jeho poezie vzbuzovala pohoršení díky motivům ponurých, často až brutálních stránek 
života,  a  originální  básnické  obraznosti.  Posedlost  milostnou  touhou  i  krutá  bezcitnost, 
pojetí krásy a ošklivosti („krása v ošklivosti“) se střídají i prolínají v básnické sbírce Květy 
zla, z níž je známá báseň Zdechlina (někdy překládána jako Mrcha či Mršina).  
    
PROKLETÍ BÁSNÍCI  
   Pro francouzské básníky poslední čtvrtiny 19. století se vžilo označení prokletí básníci. 
Svou tvorbou a bohémstvím vědomě ignorovali oficiální společnost. Jejich společným ry-
sem byla víra v umění, jež může zachránit zkažený svět. Pohybovali se v prostředí vykřiče-
ných pařížských podniků. Podobně žil a tvořil v 15. století renesanční básník François Villon 
[frasua vijon].   
 
Paul Verlaine (1844 – 1896) [pól verlén] se stal mistrem náladovosti a bezprostřednosti 
v poezii. Verlainovu tvorbu i život silně ovlivnil tragický partnerský vztah s mladším Rimba-
udem. Propadl alkoholu,  opustil  rodinu a zaměstnání, cestoval  s  Rimbaudem po Evropě. 
Při hádce ho postřelil, za což musel na dva roky do vězení.   
   Básnická  sbírka  Romance  beze  slov  se  vyznačuje  hudebností  veršů  (báseň  Básnické 
umění konkretizuje umělcův program).  
    
   Jean Arthur Rimbaud (1854 – 1891) [žán artyr rimbó] celé své básnické dílo vytvořil do 
20. roku života, potom se umělecky odmlčel a vedl dobrodružný život koloniálního vojáka, 
tuláka a obchodníka se zbraněmi v Africe. Jeho dílo patří k nejpozoruhodnějším umělec-
kým  jevům  druhé  poloviny  19.  století.  Neobyčejná  obraznost,  smělé  metafory  spojující 
zvuky a barvy, oslňující halucinace představ, touha po rušném životě a útěku z civilizace i 
přesvědčení o chaotickém světě, to všechno charakterizuje Rimbaudovu tvorbu. 
   Jeho dílo bylo u nás vydáváno v různých souborech (např. kniha Má bohéma). Zmiňme 
proslulou básnickou skladbu Opilý koráb. Ústřední symbol básně – koráb – představuje 
básníkovu  duši.  V rozbouřených  vodách se  slučuje  fantastický  přízrak  s halucinací, ohňo-
stroj barev a zvuků, až se nakonec bouře utiší, „vodou opilý vrak“ malátní a lyrický hrdina2 
touží po návratu. Dochází k vystřízlivění a k procitnutí.  
   Sonet Samohlásky zajímavě objevuje dobrodružství znějících zvuků, opojných vůní, ba-
rev a tvarů. Zvuk každé samohlásky je spojen s barvou.