Macha_Maj_MO

Zlomky dramat s historickými náměty:

„Bratři“ - 1832

„Král Fridrich“ - 1832-33

„Boleslav“ - 1831-33

„Bratrovrah“ - asi 1833

O postupném zrání Máchova talentu svědčí prózy zamýšleného cyklu Obrazy ze života mého. Umělá kompozice této prózy se podobá kompozici opery - předehra, dvě dějství oddělená veršovanými mezihrami a veršované finále.

„Pouť krkonošská“ - 1834

„Večer na Bezdězu“ - 1834

„Marinka“ - 1834

V posledních dvou letech Máchova života vznikají tři lyrickoepické skladby byronského typu:

„Mnich“ - 1833, veršované, tragický pocit marnosti života“

„Cikáni“ Děj se odehrává v okolí hradu Kokořín a v Itálii. V hostinci, který se nazývá Židovská zahrádka bývají každý den tři osoby - Žid (majitel hostince), jeho dcera Lea a Bárta Flakoň (vojenský vysloužilec, který rád vypráví o francouzské válce, ale hodně si vymýšlí). Jednou do Židovské zahrádky zavítali dva cikáni, mladší se okamžitě zamiloval do Ley. Oba přespí v jeskyni a setkají se s bláznivou žebračkou, což dříve byla hospodská Angelína a později se ukáže, že jde o matku mladého cikána. Starý cikán, bývalý gondoliér Giacomo, hledá cizince, který unesl jeho Angelinu. Zjistí, že tím cizincem je hrabě Valdemar a zabije ho. Mladý cikán (hraběcí levoboček, syn Angeliny a Valdemara, kterého se Giacomo ujal jako vlastního) na Leu velmi žárlí, Lea zoufalstvím umírá a její otec, kvůli ztrátě dcery, také. Valdemar zanechal dopis, veškerý svůj majetek odkázal svému synovi, mladému cikánovi. Ten se ale záhy v cikánském šatu vydává do světa. Starý cikán se přiznává k vraždě hraběte, je popraven, ale umírá s pocitem naplněné pomsty.

Umělecké a kompoziční prostředky

lyricko-epická báseň

- skládá se z předzpěvu, čtyř dějství a má dvě intermezza

- rýmy jsou střídavé, obkročné a sdružené

- gradace - temná noc, temnější mně nastává; metafora, personifikace - jezero zvučelo tajný bol; metonymie - Zve k lásky hrám, hrdliččin hlas

- v úvodu díla je zařazena tzv. dedikační (věnovací) báseň Čechové jsou národ věrný

- Máji předcházel Výklad Máje, který byl určen pro tehdejšího cenzora. Je zde zdůrazněno, že děj básně nemá být považován za hlavní věc.

- 1. a 3. zpěv - typická balada; 2. zpěv - filozofický; 4. zpěv – autostylizace

kontrast - "na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal"

téma: dílo řeší problém tehdejší společnosti, touhy člověka po svobodě a lásce, schopnost obětování se pro ni

básnické prostředky:

epiteton konstans - "bělavé páry, bledá tvář luny"

epiteton ornans - "růžový večer, večerní břeh, jezero hladké"

přirovnání - "co slzy lásky"

metafora a personifikace - "jezero zvučelo tajný bol"

oxymorón - "mrtvé milenky cit", "zbortěné harfy tón"

metonymie - "hrdliččin zval ku lásce hlas"