Maupassant Miláček

Povídky dne a noci – 1885, Pan Parent – 1886, Malá Roquová – 1886, Mládenec paní Hussonové – 1888, Levá ruka – 1889, Marná krása – 1890

Požadavkům klasického fantastična odpovídají povídky:

Strach – 1882, Ruka – 1883, Zjevení – 1883, Horla – 1887

Romány:Příběh jednoho života – 1883, příběh ženy, která se nakonec vyrovná se svým smutným osudem, je zasazen do prostředí normandského venkovaMont-Oriol – 1887, popisuje na pozadí intimního milostného příběhu dravé podnikatelské aktivity související s objevem léčebného pramenePetr a Jan – 1888, Silná jako smrt – 1889, Naše srdce – 1890Divadelní hra:Domácí mír – byla poprvé uvedena v roce 1893

• literární druh

epika

• literární žánr

román

• literární forma

próza

• dominantní slohový postup

vyprávěcí a popisný

• typ vypravěče

er-forma

• vysvětlení názvu díla

Miláček – přezdívka hlavního hrdiny od dcery Clothilde, protože si ho velice oblíbila

• posouzení aktuálnosti díla

Dílo je stále aktuální, využívání citových vazeb k vlastnímu prospěchu platí i dnes.

• určení místa a času textu

Místo: Paříž

Čas: 1877–1880

• stručné nastínění děje

Příběh o Georgesovi Duroyovi nás bere do hlavního města Francie, kde se hlavní hrdina snaží prosadit a zbohatnout. Jako mladého ho jeho chudí rodiče poslali na studia, kde ale dvakrát propadl a neudělal maturitu (vezměte si z něj příklad). Poté šel na vojnu s tím, že by mohl udělat kariéru alespoň jako voják. Dostává se tak do Alžíru. Vojenská služba přestává ale Duroye po dvou letech bavit a vydává se do Paříže, kde se domnívá, že se mu bude žít dobře a vydělá spoustu peněz. Jedinou práci, kterou ale najde, je jako úředník na ředitelství Severní dráhy, kde bere jen patnáct set franků ročně (dnes cca 6300 Kč), což je velmi málo. Jeho život se ale rázem změní, když potká svého kamaráda Forestiera z husarského pluku, se kterým sloužil v Alžíru před třemi lety. Forestier pracuje pro tehdy ještě ne tolik významné noviny La Vie Francaise, kde řídí politickou rubriku a vede si více než dobře. Zajdou spolu na pivo a poté nabídne Forestier Georgesovi, že by možná mohl pracovat pro něj jako redaktor. Půjčí Georgesovi na frak a pozve ho k sobě následující večer na večeři, kam jsou pozvaní i jeho přátelé z La Vie Francaise. Jdou s Forestierem ještě do opery, kde se ale Forestierovi špatně dýchá, protože má nemocné plíce, a tak tedy brzy odchází. Duroy zůstává a poté si bere s sebou domů na noc za polovinu peněz od Forestiera korpulentní brunetu, která na něj celý večer pomrkávala. Frak si druhý den za zbylou polovinu peněz obstará v půjčovně.

Druhý den jde tedy k Forestierovi, kde poznává jeho krásnou manželku Madeleine a také její ještě krásnější přítelkyni Clothilde de Marelle. Celý večer toho moc nenamluví, ale nakonec, když se začnou bavit o Alžírsku, přidá své zkušenosti a zalíbí se i řediteli novin, panu Walterovi. Ten mu na závěr večera skutečně nabídne práci redaktora, ale Duroy mu musí druhý den donést článek o Alžírsku. Přesněji „Vzpomínky afrického pěšáka”. Duroy tedy zasedne ke stolu a snaží se psát. Má plnou hlavu věcí, které by chtěl dát na papír, ale neumí je formulovat. Zajde tedy nakonec za Forestierem, zda by mu nepomohl. Ten mu ochotně nabídne pomoc své ženy, a ta s ním napíše perfektní článek, který odnese do redakce a pan Walter mu dá 200 franků měsíčně a další finanční odhodnocení za každou napsanou řádku zajímavého článku, který otisknou.