Milostnice_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – Vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Elfriede Jelineková

Milostnice

Výňatek

Umělecký text

život se sice odvíjí dál, ale heinzovi rodiče zůstávají mimo.

všechny naděje se upínají k heinzovi, který je zklame.

co nabyli a vydobyli, patří heinzovi, však to taky moc daleko nedotáhli. pro heinze je teď podstatná tovaryšská zkouška, mistrovská zkouška, krám a elektrospotřebiče.

úspory teď půjdou touto cestou: směrem k heinzovi a od brigity radši dál.

ta teď v obýváku své matky rozmlouvá se svým podbřiškem. brigita se ptá, jestli je to malé nenarozené už uvnitř.

ne, říká brigitina děloha, stále ještě prázdná. je mi líto. ale snad to vyjde příští měsíc.

brigita tedy nevěší hlavu. a práce, ta jí zůstává v každém případě, ta patří jen jen jí. už nikdy sama!

mrtvola brigitiny matky leží na kanapi a čte si v novinách o knížecích rodech. ve své rodině je královnou. ve své rodině, tam brigita bohužel ještě není.

nahoře v přírodě

nahoře v malém selském stavení se mezitím střetávají zájmy pracujícího venkovského obyvatelstva. zájmy lidí, kteří nikdy nevzbudili zájem kohokoli jiného, kteří ani nevědí, že by něco jako zájmy vůbec mohli mít. přesto pokládají sami sebe za benzin v motoru a paulu za písek tamtéž.

astma zapíská nosem jako přišlápnutá myš. na to, aby astma udržel několik osob stále v pohybu kolem sebe, vůbec nemusí mluvit, draží se paulino ubohoučké břicho, které už bude brzy nateklé, takže by se najednou za stejně peněz dostalo mnohem víc kilogramů pauly. nikdo ho ale nechce. u prasete by to znamenalo enormní nárůst ceny. u pauly je to znamení, že byla lehko k mání, příliš lehko, takže teď je o to těžší ji udat.

nikdo nechce ani samotný obsah paulina břicha, aby ho vychovával a měl rád, nikdo nechce ani paulu jako osobu, s nádavkem nebo bez nádavku v břiše, ani paulina vnější slupka nenachází zájemce. vždyť se z ní nedá ušít ani ozdobný polštářek, ani kobereček ze zbytků.

o paulině hlavě už nemůže být ani řeči. kdo si vezme paulino tělo a její pracovní sílu, ten dostane nádavkem i paulinu hlavu. jako reklamní vzorek nebo věrnostní přídavek.

Neumělecký text

„Nepíšu o reálných osobách, ale o osobách, které se zhmotňují jako jazykové šablony nebo vzory.“ Proto se o nich také ani nedozvíme, jak opravdu vypadají. Brigita má kaštanové vlasy, barví si je přelivem a v manželství přibrala – a to nám musí stačit. Paula bude pravděpodobě drobná až vychrtlá, vlasy má myší. Heinz má tučné elektrikářské tělo. Erich je popsaný nejpodrobněji: je krásný a vlasy má tmavé.

Podobně se nedočkáme ani náznaku psychologické drobnokresby, spíš někdy spolu s autorkou nezúčastněně přihlížíme, jak se vyvíjí její laboratorní pokus, v případě Milovnic samozřejmě s láskou. Autorka tento pokus opakuje, aby se stále znovu a s vědeckou vytrvalostí přesvědčovala, že to, co postavy zažívají, má s láskou společného tím míň, čím víc se o ní mluví. […]