17. Edgar Allan Poe - Havran

 obsah:
Havran, který umí pouze a jenom „nevermore“ (nikdy víc; víc už ne), hledá přístřeší a
přiletí k oknu horečkou sužovaného a po své mrtvé milé truchlícího milence. Ten
přemýšlí nad svou knihou, sní o mrtvé milence Lenoře a v tom uslyší zaklepání, o
kterém ale pochybuje, že je skutečné. Myslí si, že klepání je výplod jeho polospánku.
Když se údery opakují, jde otevřít. Za dveřmi je pouze tma, žádný člověk, který by
klepal. Muž nejistě vysloví jméno své milé, které se mu vrací díky ozvěně. Muž se vrací
do pokoje, ale další klepání ho donutí otevřít okno. Ze tmy se vynoří havran a vletí do
pokoje již značně vylekaného muže. Své místo nalezne na sošce Pallas Athény.
Milenec se havrana zeptá na jednoduchou otázku a je velmi překvapen, když havran
odpoví „nevermore“. Muž znejistí ještě více a začne klást další otázky. Přestože je
odpověď stále stejná, v zoufalství se zeptá i na to, zdali ještě někdy uvidí svou milou.
Ozve se jen obligátní „nikdy více“. Mužova hrůza a strach ze zvířecího společníka
gradujíce, havran už v bytě není vítán a muž se ho snaží dostat z ven. Havran se však
nenechá vyhostit, stále strnule sedí a znovu a znovu odpovídá na každou mužovu
otázku „nevermore“. Závěrem muž přijímá, že temný havran již zřejmě navždy
zůstane v jeho duši.

Kompoziční plán

 chronologická kompozice s prvky retrospektivy (1. sloka, vzpomínky na Lenoru)
 ich-forma
 střídavý a sdružený rým; volný verš
 18 slok, 108 veršů

Jazykový plán

 spisovný jazyk, bez neologismů a archaismů – chudý jazyk
 lyrický subjekt (muž) vystupuje v ich-formě
 dialog lyrického subjektu a havrana
 gradace, kontrast
 cizí slova, knižní slova
 přímá řeč, řečnické otázky

17. Edgar Allan Poe – Havran

3

>> UKÁZKA (Kontext: předpředposlední a předposlední sloka = závěr básně)