2. Johann Wolfgang Goethe - Utrpení mladého Werthera

Wahlheimu se chystá bál, na který má Werther doprovázet mladou zadanou dívku –

Charlotte. Po celý zbytek knihy se o ní zmiňuje pouze jako o Lottě. Navštěvuje ji v

podstatě každý den, a když se její snoubenec Albert vrátí z cest, stýká se i s ním (ten si ze

začátku není vědom rozsáhlosti vztahu mezi Wertherem a jeho snoubenkou). Postupně si

Werther uvědomuje, že k ní čím dál tím víc a víc přirůstá a že bez ní nedokáže žít. Lotta, i

když má Werthera ráda, s ním nemůže být napořád a Wertherovi začne připadat, že bude

lepší, když s ní nebude moci být vůbec, proto se rozhodne odjet do města pracovat na

velvyslanectví. Tam se mu ovšem nelíbí, a proto tam moc dlouho nevydrží. Seznámí se tu

s hrabětem, který si ho velice oblíbí, ale společnost okolo něj ho nesnese. Když je pozván

na bál, dvě dámy - se kterými chce hrabě vycházet dobře - odmítají být v přítomnosti

někoho, jako je on. Hrabě je nucen ho vypovědět ze společnosti a po celém okolí se

následně povídají povídačky o znemožnění Wertherovy osoby, což Werthera rozzlobí,

následně podává výpověď a vrací se do Wahlheimu. Když se vrátí, dozvídá se, že Lotta je

již za Alberta provdaná. I přesto se s ní schází jako dřív, ale Albertovi jeho návštěvy už tak

příjemné nejsou. Werther se pokouší s Lottou scházet, když Albert odjíždí, ale Lotta

k němu již náklonnost nechová a stýkat se s ním nechce. To vede k prohloubení

Wertherovy melancholie a deprese. Při jeho poslední návštěvě Lotty jí předčítá ze zpěvů

Ossiana – slova ho tak zasáhla, že jí proti její vůli políbil. Lotta se následně zamkla ve

druhém pokoji a nepromluvila na něj. Další den ráno Werther požádal Alberta o zapůjčení

pistolí a zastřelil se.
Román reflektuje emocionální vývoj hlavní postavy, její vnitřní konflikty a touhu po něčem

nedosažitelném. Johann Wolfgang von Goethe v díle zobrazuje střetnutí individuálních

emocí a společenských norem, kvůli čemuž byl vnímán jako velmi kontroverzní. Kromě

toho román zkoumá téma umělecké citlivosti, osamělosti a lidské touhy po smyslu a

autentičnosti v rámci společnosti.

Kompoziční plán

 epistolární = psáno ve formě dopisů od Werthera, většina adresovaná Vilémovi
 ich-forma – vypravěčem je Werther, v závěru vševědoucí vypravěč
 chronologický postup
 rozdělené na dva díly

expozice: Werther přichází do Wahlheimu
kolize: seznámení Werthera a Lotty
krize: Wertherův útěk za prací na velvyslanectví
zvrat: Werther se vrací do Wahlheimu, Lotta ho odmítá
závěr: Wertherova sebevražda

Jazykový plán

 spisovný jazyk, používá knižní výrazy
 zvolací věty, řečnické otázky, eufemismy, elipsy
 vše napsáno velice poeticky a emotivně, podrobné líčení osobností postav a prostředí

2. Johann Wolfgang Goethe – Utrpení mladého Werthera