2. Johann Wolfgang Goethe - Utrpení mladého Werthera

3

>> UKÁZKA
1. července

Čím je Lotta nemocnému, to cítím na svém vlastním ubohém srdci, jež je na tom hůř než leckteré
skomírající na smrtelném lůžku. Stráví několik dnů v městě u jedné hodné paní, jejíž konec se podle
výroků lékařů blíží a v těchto posledních okamžicích chce mít Lottu kolem sebe. Navštívil jsem s ní
minulý týden faráře v St…, ve vesničce asi hodinku stranou v horách. Došli jsme tam okolo čtvrté.
Lotta vzala s sebou svou mladší sestřičku. Když jsme vkročili na dvůr fary, do stínu dvou vysokých
ořechů, seděl dobrý stařec na lavičce na zápraží, a když uviděl Lottu, byl jako omlazený, zapomněl
svou sukovici a odvážil se bez ní jít naproti. Běžela k němu, přiměla ho, aby si zase sedl a sama
přisedla k němu. Vyřizovala srdečné pozdravy od otce a polaskala se s jeho umrněným,
umolousaným benjamínkem. Tos měl vidět, jak se k starci měla, jak křičela, aby ji slyšely jeho
nedoslýchavé uši, jak mu vypravovala o mladých silných lidech, kteří umřeli znenadání, o výtečnosti
Karlových Varů, jak pochválila jeho rozhodnutí pobýt tam v příštím létě a jak se jí zdálo, že vypadá o
hodně líp, že je o hodně čilejší od té doby, co ho naposledy viděla.