Karel Poláček - Bylo nás pět

Pepek Zilvar s chudobince – syn žebráka

Kristýna (Rampepurda) – služka v domácnosti rodiny Bajzů

Eva Svobodová – Petrova kamarádka, dcera cukráře

Otakárek Soumarů – syn továrníka, má zakázáno se s chlapci kamarádit

pan Fajst – úředník ve výslužbě, stěžuje si na klukovské lumpárny

4. Téma a motiv díla. Základní dějová linie (zachycení základních bodů příběhu). Zasazení výňatku do kontextu celého díla.

Téma: život na malém městě, klučičí dobrodružství

Motivy: dobrodružství, přátelství, dětství, dospělé problémy v dětských očích, dětská fantazie

Děj:

S laskavostí, půvabem, humorem,ale i satirou nás autor formou vypravování malého chlapce zasvěcuje do klukovského světa, v němž se realita často mísí s fantazií, kde hlavní roli hraje přátelství a upřímnost. Čistá dětská duše je zde v ostrém protikladu neupřímnosti a přetvářce dospělých. Román vypráví o příhodách klukovské party na malém městě. Příběh se odehrává na přelomu 19. a 20. století.

Dílo nemá ústřední zápletku, skládá se z volně zařazených epizod, jako jsou válka s Dražáky, Ješiňáky a Habrováky, tragické koupání v rybníku, vybírání vosího hnízda, žebrání, návštěvy biografu (bez vstupenek), příjezd cirkusu atd.

Když například chtěli jít do kina, jeden z chlapců si koupil lístek, a když v sále zhlasla světla, tak ostatním pomůže oknem dovnitř, aby nemuseli platit za lístek. Jeden kluk je ale udal panu Maulemu, který trhal lístky, a on je z biografu vyhodil. To ale kluky neodradilo a dál chodili do kina oknem.

Jindy se zase vydali na vosy. Chtěli je pochytat, aby jim snášely med. Vosy je ale velice pobodaly. Hoši potom ještě dostali doma na zadek, protože rodičům předtím tvrdili, že jdou do hodiny houslí.

Bavilo je také žebrat u silnice. Za vyžebrané peníze si vždy koupili plno sladkostí.

Ale ze všeho nejraději dělali naschvály panu Fajstovi. Zahrabali třeba do sněhu karbid a zapálili jej. Kdo by nevěděl, že to hoří karbid, myslel by si, že to hoří sníh. Tou dobou chodil pan Fajst do jednoho statku pro mléko. Když viděl, že ze sněhu šlehají plameny, vykřikl, že je z toho celý zdecimovaný. Kluci se smáli a měli z něj legraci.

Nejdelší epizodou, která zabírá velkou část textu, je sen hlavního hrdiny, způsobený spálovým onemocněním. Hrdina v něm se svými přáteli putuje až do daleké Indie. Pepek Zilvar se zde dokonce žení s královskou princeznou. Horečky opadly, Petr se uzdravuje a tím vyprávění končí.

5. Jazykové prostředky; tropy a figury.

přímá i nepřímá řeč, obecná mluva se mísí se spisovnou češtinou, germanismy (šamstr, kvelb), s nářečními prvky (polecajt, ďoučata), Petr se snaží používat spisovná slova (pročež, načež, jest, pravit), ale protože mu to moc nejde, dílo je na mnoha místech komické, některá slova jsou zkomolená (milistrant místo ministrant, kládynet místo klarinet), mezi spisovnými slovy je Petrova přirozená řeč (děsně, zemák, mejdlíčko), slang chlapců