Muž bez vlastností_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Robert Musil

Muž bez vlastností

Výňatek

Umělecký text

Dříve byl člověk osobností s lepším svědomím než dnes. Lidé se podobali stéblům v obilí; Bůh, krupobití, požáry, mor a války jimi pravděpodobně zmítali prudčeji než v přítomné době, ale vcelku, jako městy, jako kraji, jako polem, a kolik osobního pohybu zbylo kromě toho na jednotlivé stéblo, bylo možno zodpovídat a bylo to jasně ohraničené. Dnes naopak odpovědnost nemá své těžiště v člověku , nýbrž ve věcných souvislostech. Což nikdo nepostřehl, že se prožitky staly nezávislými na člověku? Uchýlily se na divadlo; do knih, do zpráv výzkumných ústavů a vědeckých expedicí, do názorových a náboženských společností, které pěstují určité druhy prožívání na úkor jiných jako v sociálním experimentálním pokusu, a pokud prožitky nejsou právě v práci, visí prostě ve vzduchu; kdo dnes ještě může říci, že jeho hněv je skutečně jeho hněv, když mu do toho mluví tolik lidí a rozumějí tomu lépe než on? Vznikl svět vlastností bez muže, svět prožitků bez toho, kdo je prožívá, a vypadá to bezmála tak, jako by v ideálním případě člověk už soukromě neměl nic prožít a jako by se laskavá tíže osobní odpovědnosti měla rozložit do soustavy formulí možných významů. Rozklad antropocentrického chování, jež tak dlouhou dobu pokládalo člověka za střed vesmíru, ale nyní je už několik století na ústupu, dospěl pravděpodobně k samotnému já; neboť víra, že na prožívání je nejdůležitější to, že je prožíváme, a na konání to, že je konáme, začíná se většině lidí jevit jako naivita. Jsou ovšem ještě lidé, kteří žijí docela osobně; říkají „Byli jsme včera u toho a toho“ nebo „Děláme dnes to a to“, a těší se z toho, aniž je třeba, aby to mělo ještě jinak nějaký obsah nebo význam. Milují všecko, čeho se dotknou svými prsty, a jsou tak dočista soukromou osobou, jak jenom je možno; svět se stává soukromým světem, jakmile s nimi přijde do styku, a září jako duha. Možná že jsou velmi šťastni; ale tento druh lidí připadá ostatním obvykle už absurdní, ačkoli ještě nikterak není jisté, proč. – A Ulrich si vzhledem k této pochybnosti musel náhle s úsměvem přiznat, že je při tom všem přece jen charakter, i když žádný nemá.

Neumělecký text

Musilova kniha („Muž bez vlastností“) má strhující románové vlastnosti: názornost byť v nesmyslových reflexích, radostnost až k tančící rozpustilosti, zevrubný humor, který se sotva na jednom, dvou místech sníží k lehké humoričnosti, a především bohatství a vtip srovnání a obrazů, jaké nemají v německé literatuře sobě podobných přinejmenším od Gottfrieda Kellera.

(citát v knize Wilfrieda Berghahna Musil)