Myrer Poslední kabriolet

Jean-Jean, původem Francouz a největší svůdce žen z celé party, ve válce padl. Narukoval dobrovolně a jeho smrt je šok pro všechny přátele. Auto Císařovna bylo původně jeho, poté ho vlastní Russ a později si ho přátelé půjčují mezi sebou. Na konci knihy je jejím majitelem George.

Russ, kterému nevyšla láska s Chris ani manželství s nádhernou, ale sobeckou herečkou Kay, se stal spisovatelem a podle jeho první knihy byl natočen film.

Poslední z pěti přátel Terry se dal na dráhu politika, působí ve volební kampani J. F. Kennedyho.

Ani po válce se život hrdinů nezklidní. Následuje studená válka a politické zvraty, takže celá parta často podléhá pesimismu, ačkoli každého zavál život jinam. Všichni se sejdou po 25 letech na srazu spolužáků z Harvardu.

Na konci vyprávění je tedy Chrisin syn Ron klidný, že Peg není jeho sestra. George mu nabízí Císařovnu, ale Ron ji odmítne. George to nejprve mrzí, ale potom pochopí, že Císařovna je symbolem jeho generace, což mladí nemůžou pochopit.

• určení smyslu díla

Ačkoli život někdy není takový, jaký bychom si ho přáli mít, je třeba jít dál a radovat se z toho, co máme. Válka a jiné společenské zvraty mají vliv na náš život, ale nedá se s tím nic dělat.

• pravděpodobný adresát

Lidé, kteří zažili válku, a jsou nuceni se smiřovat se zážitky, které jejich okolí nechápe.

• zařazení knihy do kontextu celého autorova díla

Román vyšel roku 1973, vedle románu Jednou orel patří k autorovým nejznámějším textům.

• tematicky podobné dílo

Karel Poláček – Bylo nás pět: vyprávění o skupině přátel očima jednoho z nich

Joseph Heller – Hlava XXII: zpracování vlastních zážitků z druhé světové války

• porovnání s filmovou verzí nebo dramatizací

Americký seriál Poslední kabriolet byl natočen roku 1979 a věrně vystihuje atmosféru knihy. Hodnocení 80 %.

„Tak to bychom měli,“ řekl jsem, jak nejklidněji jsem byl schopen. „Je to za náma. Hajzl jeden!“ Najednou jsem se roztřásl zimou. Z vlasů mi tekly stružky vody za košili. „Císařovna to dokáže. Času je dost. Počítal jsem s nějakou rezervou. Navíc už tam skoro jsme, nedělej si starosti.“ „Neboj se, vůbec si nedělám starosti,“ odpověděla.

„Vážně jsi v pořádku?“

„Jsem, fakt.“

„Je ta rána hluboká? Krvácí to ještě? Musíš si dát–“

„Ne, už je to dobrý. – Otoč.“

„Cože?“

„Otoč to. Já tam nejdu.“

„Neblázni, máme čas, už jsme prakticky na místě.“

„Já to neudělám, Georgi.“

Zastavil jsem u řady kuželovitých stromů a vypnul jsem motor. Měl jsem pocit, že ze všech oken v celém bloku nás pozorují.

„Ale říkala jsi přece... říkalas, že ses rozhodla definitivně.“

„Máš pravdu. Ale svoje rozhodnutí jsem změnila. To je ženské privilegium,“ úsečně se zasmála, byl to takový výbuch krutého smíchu. „Jeho ať vezme čert!“