Na prahu_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Vilém Závada

Na prahu

Výňatek

Umělecký text

U zdi

Rád sedával jsem u stěny,

abych byl zezadu chráněn.

Teď stojím ke zdi čelem.

Vím, co mě čeká

a co se bude dít,

ale ta zeď už nebude můj štít.

Zem na zimu už zhasíná

a od slunce mi hlavu odtíná.

Vydechla noc mrazivou zář.

A srdce bečí úzkostně

jako ta boží němá tvář.

V životě jsem se hájit neuměl.

Až dneska bych se bránit chtěl.

Jako krev se ve mně slova cedí.

A nedostávám na ně odpovědi.

Výňatek

Neumělecký text

Přesto se prozradili: celých dvanáct let zapomínali vydat knížku Na prahu znovu! Zapomínali na ni, až se jim stala tak vzdálenou historií jako Máj, s ním se lze dnes vyrovnat […] bez ohledu na pravdu, byť sebedějinnější. A tak se v podání dnešních literárněhistorických vykladačů dá o ní psát takto: Závadova sbírka „v obrazech vrývajících se v paměť i v srdce čtenáře vydává svědectví o tom, jak jsme se dostali krizovou situací na samotný práh katastrofy. V Závadově vzpouře proti temným silám reakce je však víc než odpor. Životní zkušenost zakotvená v socialismu mu velí napsat předvídavé verše o tom, že naše země stojí na prahu nového dne.“

A znovu se autor hněvivých protestů toulal po Praze, po venkově a po cizích zemích, aby mohl být sám: a pořád pěšky a pořád zadumán a smuten. Job a Sisyfos v jednom. Věčný „chodec“, jak sám sebe nazval v jedné překrásné závěrečné básni,největší rekordman Československé republiky, o němž sportovní rubriky zhola nic nevědí; ač, jak jsem si po smrti vypočítal, nejméně pětkrát, a spíše ještě hodně nad to, obešel zeměkouli, s žernovem osličím na sehnuté šíji, s žernovem hanby, s tváří, která pořád víc kameněla, se sevřenými rty, za nimiž skřípaly zuby. Kdykoli jsem hleděl do té nehybné tváře a očí stále pohaslejších, připadalo mi, že se v nich koncentruje veškeren rmut našeho času, smutek tisíců vědoucích i nevědoucích, smutek tak hluboký, že jej nebylo možno vypovědět než mlčením, odevzdaně a v nejčistším heroismu této doby a tohoto zvráceného zmatku.

(B. Fučík, Melancholie milenec, psáno pro knihu Čtrnáctero zastavení)

OBECNÁ struktura ústní zkoušky

1. analýza výňatku z uměleckého díla (charakteristické rysy výňatku, s využitím vědomostí získaných přečtením celého díla)

2. obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla

3. porovnání výňatku z uměleckého textu s výňatkem z textu neuměleckého

4. typické rysy daného neuměleckého textu, jeho stylová a jazyková charakteristika