Pozdravení slunci_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – Vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Jan Zahradníček

Pozdravení slunci

Výňatek

Umělecký text

Poledne nad městem

Než ke stolům zasednou, než zazvoní lžíce

k hladu úst pozdvihovány a doma

a v hospodách všech se do jídla dají,

slyš, v zahradě rašící chvíle ta krátká,

kdy k hukotu řeky vodorovnému

svislost všech věží se kovově rozhoupává.

Teď na poli venku spřežení supějící

zastaví oráč, teď ruka přičinlivá

položí nástroj a páka a péro

se zachvějí v prstech, jež poshovět nesmí,

teď mosty zazvučí kroky a hemžení ulic

hned vzroste, teď chudý nastaví dlaň svou

jak majetník prázdna, žádaje desátek zisku

a prvotinu všech skutků a rozmachů vašich,

teď srdce v možnosti žhavé popatřit nazpět

i přeď sebe úkol svůj rozvažuje si.

Ať třesknou činely světla, ať mátohy noci

před pupenci sršícími se na úprk dají,

tlukot srdcí se přidružil k zvonům a město

se stromy a střechami modlí se stojíc,

nebes letící knihu svým obzorem zdvíháš

jak čtenář starodávný, můj domove těžký.

Neumělecký text

Zatímco první oddíl Žíznivého léta (1935) je rozvedením a pokračováním předchozí sbírky, v druhém oddílu poprvé nacházíme důraz na duchovní tvář krajiny. Vše ukazuje na to, že Zahradníček postupně v textech posiloval nejen všeobecný duchovní odkaz křesťanství, ale především určité pojetí, jež je svázáno s axiologií barokní krajiny. Nejprve básník tematizoval rustikální aspekty venkovské krajiny, které by bylo možno považovat za bezpříznakové – v Žíznivém létu je kompozice prvního oddílu sbírky založena na selském roce a jeho přírodním cyklu, zatímco druhý oddíl je založen na řádu církevního roku. Obdobná situace se opakuje rovněž v Pozdravení slunci (1937). Asi nejvýznamnější proměnou těchto dvou sbírek je však samotná tematizace venkovské krajiny, jež podle mého názoru v Jeřábech nebyla přítomna – přinejmenším se předtím básník ještě nepokoušel uchopit její krajinný ráz. Uchopení krajiny v její celistvosti zvýrazňuje dva základní rysy: přírodní estetické hodnoty kraje a jeho duchovní ukotvení; vůči horizontále přírody je vztyčena vertikála transcendence: „k hukotu řeky vodorovnému / svislost všech věží se kovově rozhoupává.“ (b. Poledne nad městem) Venkovská krajina je uvedena do určité soustavy hodnot. Lze se ptát, jakých charakteristických rysů tyto hodnoty postupně nabývají.

PETR KOMENDA

(http://www.ucl.cas.cz/)

OBECNÁ struktura ústní zkoušky

1. analýza výňatku z uměleckého díla (charakteristické rysy výňatku, s využitím vědomostí získaných přečtením celého díla)

2. obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla

3. porovnání výňatku z uměleckého textu s výňatkem z textu neuměleckého