ETIKA

• svoboda člověka je na jedné straně omezena biologickými, sociálními a společenskými tlaky a na druhé straně je omezena vůlí – což znamená, že jsme za své rozhodnutí zodpovědní (kromě nesvéprávných)

• rozlišujeme svobodu:

vnější – týká se vnějších podmínek života, omezena řadou věcí (svoboda pohybu, volby, vyznání, slova), právní omezení

vnitřní – svoboda ducha, myšlení; nemůže ji nikdo omezit

• moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého, je jedním z nejcharakterističtějších znaků lidské existence

Svědomí

• jakýsi „vnitřní hlas“, který hodnotí lidské jednání, je to hlas odpovědnost

• pokud člověk nejedná dlouhodobě podle svého svědomí, tak se z života vytrácí morálka – dochází k morální degeneraci osobnosti

Mravní zákon

• nejobecnější a neměnné etické normy, které vycházejí ze samé podstaty lidstv

• mravní závazky vůči všem lidem

• Čiň dobro, vyvaruj se zla! Jednej podle svědomí! Jednej s ostatními jako sobě rovnými!

Lidská důstojnost

• život každého člověka je posvátný, jedinečný, originální, hlavní motiv lidského života milovat a být milován

• měla by být zachována ve všech situacích

• jsme povinni ji respektovat a ke každému přistupovat s úctou

• porušení: škola – šikana, rasismus, věznice, války

Odpovědnost

• chování posuzujeme z hlediska, zda se shoduje s mravními normamy

Spravedlnost

• ideální stav ve společnosti, rovnost mezi lidmi

Láska

• má více podob (rodičovská, mezi dětmi, milenecká, k vlasti, k přírodě, …)

• láska = cit, vztah, rozhodnutí

• 3 typy:

éros = láska citu, sexuálně orientovaná, tělesná láska

filiá = přátelská láska, uplatňuje se v přátelských stycích

agapé = nezištná láska, obětavost

3. KOŘENY NAŠÍ ETIKY

tradice, zvyková ustanovení, obyčejové mechanismy

Chammurappiho zákoník

1. Antická etika

- jejím základním pojmem je ctnost, v antice bylo výchově ctnostného člověka zaměřeno celé vzdělání – kdo o nic neusiloval, neměl šanci v intelektuálním ani veřejném životě

- 4 základní ctnosti: rozumnost, statečnost, zbožnost, spravedlnost

Démokritos – svoboda je více než majetek, hlavní je přátelství

Aristoteles – zoon politicon, člověk přispívá k blahu obce

Helénismus – slast by měla člověka naučit zbavit se strachu (ze smrti, z Bohů, z bolesti)

Stoicismus – duševní klid, odproštění od vášní

2. Křesťanská etika

- vzrůstalo z židovského nábožensko-kulturního základu

- dekalog - desatero přikázání, úcta k lidské důstojnosti, zavádění hospiců, špitálů

- otázky týkající se rodiny, národa, spravedlnosti, sociálních problémů

- říká se, že křesťanství je etikou lásky

Sv Augustin – patristika

Tomáš Akvinský – scholastika

3. Renesance

- Filosofové společnosti: zabývali se státem

Machiavelli – účel světí prostředky, dílo Vladař – vládce může jednat i nemorálně, aby dosáhl svého cíle, rozpor mezi šlechtou a ostatními