Odkaz_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Milada Součková

Odkaz

Výňatek

Umělecký text

- Maminka píše, kdy prý pošleme děti, přece ví, že letos musíme šetřit, na to nepomyslí, že nemůžeme poslat děti jen tak. Bylo by to pro ně zdravé, zvlášť Fíninka by to potřebovala. Musela bych jim pořídit alespoň jedny šaty. Každý kouká: přijely děti Tomanovy, podívejte se; slyšeli jsme, že se Tomanovům špatně vede, nevěřili jsme tomu, ale když nemohli dětem ani koupit nové šaty! To by bylo řečí!

Bez nových šatů děti poslat nemůžeme, Brožková v domě jim je ušije, teta Mildová slíbila, že by jim na ně koupila.

Ušijeme tmavomodré skládané sukničky a červené blůzičky, jako na obrázku, pochvaluje paní Brožková a slibuje, že všechno ušije brzy, holčičkám to bude slušet, každý se za nimi ohlédne. Děti drží, paní Brožková jim zkouší šaty, vědí, že se na ně bude dívat celý Kostelec: přijely děti Tomanovy.

Tak to byly jenom řeči, jen se podívejte, jaké mají šaty, kdyby to bylo pravda, že se Tomanovům nedaří, neměly by děti nové šaty. Jen se podívejte na ty zástěrky! (Ty koupila teta Mildová, však je na nich vidět, že byly drahé!)

- Dávejte na ně pozor, neumažte se při jídle, nevyklánějte se z okna, ať vám nepadne nic do oka.

Hostinské v Táboře se ty zástěrky také líbily; prosila zrzavou Annu o dovolení, aby si směla vzíti jejich střih, než přijede pošta. Zrzavé Anně lichotilo, že ji hostinská pokládá za matku dětí. Vida, vida, ať někdo řekne, že by zrzavá Anna nemohla dělat milostpaní!

V Kostelci budou koukat, takové zástěrky neviděli. Co řeknou, až uvidí zrzavou Annu? Zrzavá Anna se štípe a plácá do tváří, aby hezky zčervenala, aby se v Kostelci líbila. Komu se chce líbit? Leckdo by si tam na ni myslil vždyť je to řádné děvče, nějaký krejcar má také našetřený, i když ji ten holič ošidil; dovede vařit, žádný by s ní špatně nepochodil ani v hospodářství by se neztratila, je pracovitá a nikomu neuškodí, když ví, co jsou lepší způsoby. Ale zrzavá Anna žádnou známost nehledá, měla dost jednoho zklamání.

Jak v Kostelci uslyší, že jede pošta, každý všeho nechá a bude zvědavý, jak vypadají Tomanovy děti, jak jsou oblečeny, jak vypadá zrzavá Anna. Vyběhne sklepník od Vodňanských a kupec na rohu náměstí; vdovce by si zrzavá Anna nikdy nevzala, vdovce by se bála, poctivá holka se nevdává z vypočítavosti. Zrzavá Anna se štípe do uší, ne, že by se chtěla mužským líbit, ale aby v Kostelci neřekli: tady máme hezčí holky.

Celý Kostelec ví, že si paní Burdová zamluvila na dnešek u řezníka celou telecí kýtu. Dnes se nikdo nebude Šlajsnerky ptát, co bude vařit k obědu, nikoho ani nenapadne, že by dnes měla vařit; má jiné starosti, pomáhat paní Burdové, musí někam zaskočit, vyhlížet; je dost času, pošta tu ještě nemůže být.