OPSKO

Multitasking(více úloh, běžících současně)

- Kooperativní
- Starší
- OS dá programu k dispozici procesor na potřebnou dobu, když jej program nepotřebuje, vrátí jej
systému

- Preemptivní
- Novější
- OS přiděluje a odebírá procesor jednotlivým programům na určitou dobu

Virtuální paměť

- místo, které si OS vyhradí na harddisku
- odkládá si tam data spuštěných procesů při nedostatku místa v operační paměti

Struktura operačních systémů

Základní typy struktur výpočetních systémů

Monolitická struktura

– nejjednodušší struktura
– jádra některých operačních systémů v zařízeních (tiskárny).

systém se skládá z

 jádra
 rozhraní - komunikace mezi jádrem a okolím

Vrstvená (hierarchická) struktura

– části systému jsou uspořádány do vrstev
– každá vrstva využívá služeb nižších vrstev
– každá vrstva komunikuje právě jen s okolními vrstvami
– Nejběžnější u moderních operačních systémů
– vrstva jádra (chráněný režim)
– vrstva uživatelská

Virtuální počítače (virtuální stroje)

– systém je rozdělen do samostatných modulů (virtuálních počítačů , virtuálních zařízení)
– každý z nich je stejně vybaven prostředky (čas procesoru, paměť, apod.),
– je možná základní komunikace mezi procesy (předávání dat a jiných informací)

Použití

– V operačních systémech pro podsystémy které je nutné z nějakého důvodu oddělit (v těchto

podsystémech mohou běžet starší aplikace, které by jinak nemohly na novějším systému
fungovat).

Abstraktní počítače

– systém je rozdělen do modulů
– každý má svou specifickou funkci (např. modul pro přístup k tiskárně) který virtuální počítače

mají „od každého prostředku něco“ (část paměti, část času procesoru apod.)

– abstraktní počítač má přidělen pouze jeden jediný prostředek, ale zato výhradně (neexistuje

jiný vlastník tohoto prostředku).

Modulární struktura

– Systém je členěn do modulů , které lze podle potřeby přidávat (nejlépe za běhu systému)
– unifikované rozhraní modulů

Použití

– v jádrech moderních operačních systémů (v unixových již dlouho, ve Windows od Vista, Win

server 2008)

Model klient-server

– systém má co nejmenší jádro (minikernel, mikrokernel) - obsahuje pouze základní funkce,
– přepínání mezi procesy
– řízení mechanismu zasílání zpráv mezi procesy
– ostatní funkce systému provádějí speciální systémové procesy – servery
– procesy, které spouští uživatel (nesystémové), se nazývají klienty
– klienti využívají služeb procesů typu server
– tuto strukturu využívá mnoho realtimových systémů .

Základní rozdělení OS

Podle složitosti správy uživatelů

– jednouživatelské (monouživatelské) – Windows s DOS jádrem
– víceuživatelské (multiuživatelské, multiuser) – unixové systémy, Windows s NT jádrem,