Otčenášek - Romeo, Julie a tma

Autor: Jan Otčenášek

Název díla: Romeo, Julie a tma

Shakespearovský motiv nešťastné lásky! Slovo TMA v názvu má právě symbolizovat dusné prostředí 2. světové války, atentát na Heydricha.

Obecná charakteristika literárního díla:

Dílo má děj, je tedy epické. Text je členěn do odstavců a vět, hovoříme tedy o próze – řeč nevázaná. Příběh směřuje k výrazné pointě. V příběhu vystupuje málo postav a děj se odehrává v krátkém časovém úseku. Literárním žánrem je novela.

Literární směr: Poválečná literatura – 2. polovina 20. století, psychologická próza

Význam sdělení (hlavní myšlenka):

• Život v totalitě, odvaha a statečnost

• Autor chtěl tímto dílem poukázat na rasové rozdíly během války

Hlavní téma:

• motiv sebeobětování a láska

• zobrazení 2. světové války, odvlečení Židů do koncentračních táborů

Organizace jazykových prostředků:

Stylistická charakteristika textu:

• Časté dialogy

• Vnitřní monology a úvahy

• Převážně souvětí

• Kontrast: odvaha x strach

• Často věty tázací („Proč?“), zvolací („A bloňďák!“), rozkazovací („Nemluv o tom!“)

• Věty jednočlenné („Proč najednou?“)

• Slohový postup: vyprávěcí, objevuje se i charakterizační, úvahový a popisný

Slovní zásoba:

• Jazyk: spisovný, nespisovný a hovorová čeština, Pavle používá studentskou řeč

• Německé věty

• Eufemismy: „Tichounce se rozesmála….“, „Nemluv takové hlouposti.“

• Archaismy: „Chvíli váhala, šatíc myšlenku do vhodných slov“.

• Metafory: „žebronila s rozhořelou tváří..“

• Personifikace: „Požár do nich vstoupil současně“

• Oxymóron: „Hladil ji s tvrdou něhou po tváři.“

• Metonymie: „tvář ztratila výraz“, „měsíc nahlíží oknem“

• Přirovnání: „srdce jako pumpa“, „staří lidé jsou jako staré domy

Tematická výstavba:

Vypravěč: autor (vypravěč) – ich-forma, jinak v er-formě (dílo psáno ve 3. osobě – autor zaznamenává psychické prožívání postavy)

Kompozice: chronologický postup, 13 kapitol

Děj:

Mladý student Pavel se rozhodl vyrazit na večerní procházku do parku. Sedl si na lavičku a zapálil si cigaretu. Na lavičce seděla dívka s kufříkem, ale s ní nebyla kloudná řeč. Pavel se rozhodne, že si vykouří ještě jednu cigaretu, když škrtne sirkou, náhle uvidí na jejím kabátku žlutou hvězdu s nápisem JUDE. Nakonec se spolu dají do řeči. Zjistí, že se židovská dívka Ester nedostavila do transportu do Terezína. Pavel se rozhodně ukrýt ji v malém pokoji vedle krejčovské dílky jeho otce.

Druhý den se celá republika dozvídá o atentátu na Heydricha – v platnost vychází zvláštní nařízení, mezi které patří zákaz nočního vycházení a kruté tresty pro jedince, kteří přechovávají nepřátele. Pavel Ester často navštěvuje, nosí ji jídlo, knihy. Ester a Pavel se do sebe zamilují a plánují společnou budoucnost. Ester Pavlovi vypráví o své minulosti, vzpomíná na kamarádku Jitku, na tancování s tatínkem v obýváku a na první lásku Jarka. V ulicích houstne atmosféra (atentát na Heydricha). Pavel nechce Ester znepokojovat, proto ji lže, ale Ester se vše dovídá z rádia v pokojíku. Jednou se jde večer do krejčovské dílny umýt, přistihne ji tovaryš Čepek, ten dá zprávu krejčímu (otci Pavla, musí to tajit před Pavlovou matkou, která je nemocná a domluví se na přestěhování Ester k tetě na venkov). V noci před odjezdem se v domě ozývají výstřely a opilý Rejsek buší na dveře od pokoje a křičí na cely dům, že je tam židovka, později jde dovnitř (Čepek pomáhá, aby ji neobjevil). Dívka se nemůže smířit s tím, že by se kvůli ní někomu něco stalo, proto vybíhá ven na ulici, utíká a za malý okamžik klesá do trávy. Byla zastřelena německými vojáky). Pavel je z její smrti nešťastný a myslí na sebevraždu, vytrhne ho ale vzpomínka na Esteřin výrok „Ty musíš žít!“. Kniha končí tím, že se odhodlá jít dál.