Petiška Staré řecké báje a pověsti

• určení místa a času textu

místo: Řecko

čas: dávná (bájná) minulost

• stručné nastínění děje

- autor se vyjádřil, že kniha má být jakýmsi románem o životě v Čechách (bohové se chovají jako totalitní politikové)

- jde o převyprávění antických mýtů

- kniha obsahuje 27 příběhů

1. Prométheus žil sám, ale protože se cítil osamělý, vymodeloval z hlíny a dešťové vody prvního člověka a bohyně Athéna mu vdechla duši. Lidé se množili a žili si bezstarostně, Prométheus je naučil pracovat a později, protože to neuměli a Zeus si to přál, i obětovat bohům. Prométheovi připadali lidé dokonalí, a tak vymyslel na Dia lest. Dal mu vybrat mezi dvěma dary, hromadou kostí a tuku překrytou kůží a hromadou masa. Zeus sice lest prohlédl, ale vybral si kosti tuk. Za trest sebral lidem oheň. Prométheus litoval svého činu, vnikl do paláce na Olympu a vzal si oheň z krbu.

Zeus ho za to znovu potrestal – nechal Héfaista vyrobit sochu dívky Pandory, do ruky jí dal skřínku a poslal ji za Prométheem. Prométheův bratr Epimétheus skřínku otevřel a z ní vylétly nemoci, nouze, bolesti. Pandora skříňku rychle zavřela a na jejím dně zůstala naděje.

Prométheus byl přikován ke skále a protože neprosil o milost, každý den k němu přilétl orel a kloval ho do jater. Ta přes noc opět dorostla. Prométhea vysvobodil až Hérakles. Musel potom nosil prsten s kusem skály, a od té doby nosí lidé prsteny s kamenem.

4. Orfeus byl slavný pěvec a hráč na lyru, který žil v krajině Thákir. Zamiloval se do nejády, vodní víly jménem Euridika, a oženil se s ní. Eurydika šla navštívit své přítelkyně a v lese ji uštknul had. Orfeus truchlil, zpíval smutné písně a rozhodl se jít do říše mrtvých přímo za Hádem žádat o život své ženy. Cestou musel svým zpěvem přesvědčit několik osob, aby ho pustily. Orfeus prosil Háda a jeho ženu Persefónu, aby navrátili Eurydice život. Dovolili mu se s ní vrátit k živým, ale nesměl se ohlížet zpátky, jinak by ji už nikdy neviděl. On se však otočil a viděl, jak se rozplývá. Zpíval tak smutně, že rozzuřil víly bakchantky a ty Orfea ubily kameny. Bůh Bakchos proměnil nohy žen v kořeny. Tělo Orfa pohřbily Múzy, bohyně umění a moudrosti. Hlava, kterou ženy Orfeovi urvaly, plula s jeho lyrou na vlnách řeky a doplula do moře až na ostrov Lesbos.

7. Midas byl králem ve Frigii a myslel si, že je nejmocnější ze všech. Jednou měl soudit starce, který kradl víno na královských vinících. Midas ho neodsoudil, protože poznal, že je to Dionýsův vychovatel Silén. Poslal ho za Dionýsem do sousední vesnice, a za to mu Silén splnil přání. Midas si přál, aby se všechno, čeho se dotkne, proměnilo ve zlato. Nedošlo mu, že se od té chvíle nenají ani nenapije, a tak šel za Dionýsem. Na jeho radu se umyl v řece Paktol a kouzlo pominulo.

Jednou se Midas zapletl do hádky boha pastvin Pana a Apollónem. Apollón se rozzuřil a proměnil uši krále Midase na oslí. Midas je schovával pod turbanem až do té doby, kdy potřeboval ostříhat. Zapřísahal holiče, aby jeho tajemství nevyzradil, jinak bude popraven. Holiče tajemství tížilo, a tak po pošeptal do jámy u řeky. Z tohoto místa vyrostl keř, který šeptal: „Král Midas má oslí uši.“ Celé království nyní vědělo o králově tajemství.