Petr a Lucie
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Světový realismus 20. století
Nositel Nobelovy ceny za dílo Jan Kryštof, hudební vědec a dramatik
antimilitarista, ztracená generace, pacifista
vytvořil heroizující romány světových postav (oslavné) – např.: Gándhí, Beethoven, Lev Nikolajevič Tolstoj, Michelangelo
Napsal dále Dobrý člověk ještě žije, Jan Kryštof a Okouzlená duše
Humanismus – člověk klade důraz na lásku a svobodu
Současníci
Henri Barbusse – Oheň
Antoine Saint de Exupéry – Malý princ
Franc Kafka - Proměna
pacifistické a humanistické ideály
Žalozpěv nad zmařenou krásou a zbytečným utrpením, způsobeným válkou
Láska a lidskost jsou těmi nejcennějšími hodnotami
Chronologická, členěná do kratších celků
Novela
Kratším rozsahem než román, ale delším než povídka
Souvislým a sevřeným dějem
Malým počtem postav
Rychlým spádem
Petr Aubier – otec soudce, hodný, srdečný a lidský
Lucie – vytváří malé kopie slavných obrazů nebo portréty na zakázku
Matka Lucie – pracuje v továrně s náboji
Filip (bratr Petra) – zažívá hrůzy války a jeho povaha se změní, chce mít pozornost, kterou neopětuje
Umístění příběhu do prostředí, místa Paříž – metro, kostely, ulice, parky Zasazení příběhu do určité doby, času Středa večer 30. ledna – do Velkého pátku. Doba při bombardování Francie Německem Stručný dějKniha vypráví příběh osmnáctiletého Petra Aubiera z měšťanské rodiny, který se jednoho osudného večera během náletu v pařížském metru setkává s šestnáctiletou Lucií, chudou, ale umělecky nadanou dívkou. Mezi nimi okamžitě přeskočí jiskra.
Jejich láska se stává smyslem života v době, kdy okolní svět sužuje hrůza války. Petr a Lucie se snaží žít svůj vztah naplno, prožívají krátké okamžiky štěstí a něhy. Odmítají se zabývat válkou a politickými problémy, místo toho se uzavírají do svého vlastního světa.
Charakteristika jazykových prostředkůSpisovný jazyk
Poetické a lyrické obraty
Úvahové pasáže a filozofické otázky (např. „Proč smrt?)
Využití tropů a figur:
Metafory
Přirovnání
Personifikace (např. „, „Paříž volně dýchá““).
Epitetony: Často se objevují přívlastky, které zdůrazňují vlastnosti a emoce (např. „vášnivým pohledem“)
Zdrobněliny