Zařízení – fyzické, linkové a síťové vrstvy, principy a účel použití, topologie – vývoj, druhy, principy a vlastnosti

Analogicky se lze setkat i s pojmem L4 switch – jedná se o switche schopné analyzovat protokol 
4. (transportní) vrstvy modelu ISO-OSI a zpracovávat a filtrovat pakety např. podle čísel portů. 

Přepínače pracující na vyšších vrstvách (3. a 4.) dovedou upřednostňovat přenosy a jsou vhodné 
pro VoIP a jiné časově senzitivní přenosy. Dále umí provádět autentizaci uživatelů. 

Router (směrovač) 

Síťová vrstva. Routery  umožňují propojit a oddělit jednotlivé sítě (i s různými protokoly) a tím 
zmenšit  jejich  zařízení.  Navíc  umožňují  oddělit  sítě  po  stránce  přístupových  práv.  Lze  na  nich 
budovat  firewally  (mají  filtrovací  tabulky)  a  lze  se  přes  ně  připojit  k Internetu.  Dalším  úkolem 
routerů  je  šifrování  –  zejména  u  privátních  sítí  –  a  dále  vysokorychlostní  směrování  a  IP  QoS 
(Quality of Service). 

V TCP/IP sítích nepracuje s MAC adresami, nýbrž s IP adresami (pracuje na síťové vrstvě). Dále 
používá informace z vyšších vrstev jako je: 

a)  informace  o  délce  paketu  (MTU  length)  –  maximální  délka  spojové  jednotky;  pokud 

skutečná délka je větší, provede fragmentaci paketu (pouze IPv4) 

b)  životnost paketu, její hodnota je každým průchodem uzlem snížena o 1 (TTL) 
c)  priority 
d)  koncové adresy 

Kompatibilitu mezi několika standardy zajišťuje router logikou, která je podstatně složitější než 
u mostů. Směrovače odstraňují z paketů hlavičky a konce linkové a fyzické vrstvy a nahrazuje je 
novými. Hlavičku síťové vrstvy v podstatě nemění, pouze jí rozumí a řídí se jí. Směrovače musejí 
mít dostatečnou vyrovnávací paměť – zejména tam, kde přechází z rychlejší do pomalejší sítě.