POVÍDKY MALOSTRANSKÉ - koncept maturitního okruhu
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
kudy musel každý pohřeb procházet. Vždy vyšla před dům a „srdečně“ plakala.
Doktor Kazisvět: Samotářský lékař Heribert nechtěl nikoho léčit. Pohyboval se po Malé Straně, s nikým se nebavil. Jednoho dne se
konal pohřeb radního účtárny pana Schepelera. Pozůstalí se těšili na dědictví. U Oujezdské brány zdvíhali rakev s nebožtíkem na
vůz, ale neobratnou manipulací se odklopilo víko a nebožtíkova pravá ruka se vymrštila z rakve ven. Zrovna vedle rakve procházel
H. Chtěl umístit ruku zemřelého zpět do rakve, avšak zjistil, že není mrtvý. Přítomní byli zděšeni, pozůstalí začali na H. pokřikovat
„doktor Kazisvět“ (báli se o dědictví…). V blízkém hostinci H. radního stabilizoval. Po této události H. lidé obdivovali, avšak on dál
nikoho neléčil.
Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku: Pan Vorel se na Malou Stranu přistěhoval z venkova a zřídil si zde krupařský krám. Zákazníci však
nepřicházeli (brali ho jako cizáka). Z dlouhé chvíle pan V. bafal pěnovku (dýmku), a tak byl krám brzy zakouřený. Slečna Poldýnka,
která krám navštívila, rozšířila zprávu, že zboží zapáchá tabákem. Pan V. zkrachoval, domácí jej chtěl vystěhovat, avšak nalezli ho
ve svém krámu oběšeného.
Charakterizovat dílo z hlediska jazykového a kompozičního:
V povídkách vypravěč-autor navazuje kontakt se čtenářem. Autor střídá humorný a satirický (?) tón s tónem vážným. Využívá
neutrálního spisovného, ale i hovorového jazyka obohaceného o pražské lidové výrazy u jednotlivých postav. Velmi mistrně je