Zákonné zastoupení a opatrovnictví - Zákonný zástupce, opatrovník, vznik a odvolání opatrovníka

Zákonné zastoupení
a opatrovnictví:

(Zákonný zástupce, opatrovník, vznik
a odvolání opatrovníka).

Zákonné zastoupení a opatrovnictví

Zákonné zastoupení i opatrovnictví sleduje ochranu zájmů zastoupeného a naplňování jeho práv.

Zákonné zastoupení:

• Jedná se o situace, kdy je zastoupení nutné pro ochranu zájmů zastoupeného – například z důvodu nedostatku věku, nesvéprávnosti. Nezřídka ale nastává problém pro zástupce, který se do této situace dostane nedobrovolně.

• Jak již bylo řečeno, účelem těchto institutů práva je ochrana zájmů a práv zastoupeného. Zákonné zastoupení vzniká přímo ze zákona a role zástupce je při péči o zastoupeného stanovena právními předpisy.

• Zákonným zástupcem se může stát zejména fyzická, někdy ale i právnická osoba, a to buď přímo ze zákona, nebo je určen soudem.

• U nezletilých dětí jsou zákonnými zástupci zpravidla jejich rodiče. Pokud došlo k osvojení, pak rodičovská práva a povinnosti přecházejí na osvojitele. V případě, že rodiče zemřeli, byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti, její výkon byl pozastaven nebo nemají plnou způsobilost k právním úkonům, je zákonným zástupcem dítěte ustanovený poručník.

• Obecně zástupce ani opatrovník za zastoupení nedostává žádnou odměnu. Výjimka nastává pouze v případě, kdy při tomto zastoupení spravuje zástupce či opatrovník jmění zastoupeného, soud tak může rozhodnout o přiznání odměny, a to ve výši, která je přiměřená časové náročnosti správy a dosažených výnosů na majetku zastoupeného.

• Zastoupení členem domácnosti tj. potomkem, předkem, sourozencem, manželem nebo partnerem, či osobou, která se zastoupeným žila ve společné domácnosti alespoň tři roky před zastoupením, je dalším institutem zastoupení.

Zákonný zástupce nesmí právně jednat za zastoupeného v těchto oblastech:

• vznik a zánik manželství,

• výkon rodičovských povinností a práv,

• pořízení pro případ smrti nebo prohlášení o vydědění a jejich odvolání.

Opatrovnictví:

Opatrovníka, člověku jmenuje soud, je-li to potřebné k ochraně zájmu opatrovance, nebo vyžaduje-li to veřejný zájem.

Osobě:

• omezené ve svéprávnosti,

• neznámého pobytu,

• neznámé, zúčastněné na určitém právním jednání,

• které zdravotní stav působí obtíže při správě jmění nebo hájení práv.

Při jmenování opatrovníka soud bere na zřetel názor opatrovance. Opatrovníkem tedy může být osoba, kterou opatrovanec sám navrhne, nebo příbuzný, jenž má dlouhodobý a vážný zájem o opatrovance. Nelze-li opatrovníkem stanovit žádnou z výše uvedených osob, ustanoví soud veřejného opatrovníka, kterým nejčastěji bývá obec.

V rozhodnutí soudu se také stanoví rozsah práv a povinností opatrovníka. Jednou
z povinností je udržovat s opatrovancem pravidelné spojení, tak aby mohl skutečně hájit jeho zájmy v souladu s jeho představami. Rovněž by měl opatrovník vysvětlit rozhodnutí a jejich následky-opatrovanci.