Přehled dějin biologie

Přírodovědné poznání upadá, pitvy člověka jsou zakázány. Vzestup vzdělanosti probíhá 

v arabské  oblasti.  Nejvýznamnější  postavou  je  Abú  Ali  Ibn  Síná  (Avicena)  (980-1037). 
Perský  lékař,  filosof,  státník,  básník.  Působil  na  univerzitě  v Buchaře,  byl  autorem  proslulé 
učebnice lékařství Canon medicinae (Kánon medicíny), která se používala až do 17. století.
Tomáš Akvinský (13. století) – největší středověký církevní teoretik. Navazuje na Aristotela. 
V té době vládne tzv. scholastika – učení rozumově zdůvodňující náboženská dogmata.

Renesance

Hlásá návrat k antice. V této době vynikají:

Leonardo da Vinci (1452-1519) – italský učenec, malíř, stavitel, autor prvního anatomického 
atlasu člověka (1498).
Andreas Vesalius (1514-1564) – belgický anatom, profesor anatomie a chirurgie v Padově, 
zakladatel moderní anatomie. Dílo: Anatomie člověka, Sedm knih o stavbě lidského těla.
otec  a  syn  Jansenové  –  holandští  brusiči  skla,  optikové,  konstruktéři  1.  mikroskopu  kolem 
roku 1590.

Novověk

2

William  Harvey  (1578-1657)  –  objevitel  krevního  oběhu,  autor  výroku  ,,Omne  vivum  ex 
ovo.“ (Vše živé je z vajíčka.), zakladatel fyziologie.
Marcello  Malpighi  (1628-1694)  –  italský  lékař,  zabýval  se  mikroskopickým  zkoumáním 
organismů,  ojevil  plicní  sklípky,  krevní  vlásečnice,  vylučovací  ústrojí  hmyzu,  ledvinová 
tělíska.
Antony  van  Leewenhoek  (1632-1723)  –  Holanďan,  který  zdokonalil  mikroskop,  poprvé 
pozoroval mikroorganismy (prvoky, bakterie, krvinky, spermie), objevil krevní kapiláry.
Robert  Hooke  (1635-1703)  –  Angličan,  který  poprvé  spatřil  rostlinnou  buňku  na  tenkých 
řezech korkem a pojmenoval ji cellula (komůrka).
Carl von Linné (1707-1778) – švédský profesor botaniky a medicíny na univerzitě v Upsale, 
autor  díla  SYSTEMA  NATURAE  (Soustava  přírody),  zakladatel  dvojjmeného  názvosloví 
organismů (binomická nomenklatura), zastánce neměnnosti organismů.