Přehled dějin biologie

Jean  B.  Lamarck  (1774-1829)  –  francouzský  přírodovědec,  první  evolucionista  –  všiml  si 
vývoje organismů vlivem prostředí, ale přecenil tento vliv.
Georges  Cuvier  (1769-1832)  –  francouzský  přírodovědec,  zakladatel  paleontologie  a 
srovnávací anatomie, autor teorie katastrof (kataklyzmat), zastánce kreační teorie.
Theodor  Schwann  (1810-1882),  Mathias  Schleiden  (1804-1881),  Jan  Evangelista 
Purkyně – položili základy buněčné teorii, světovou prioritu má Theodor Swann (1839).

3

Joachim  Barrande  (1799-1883)  –  francouzský  stavitel  železnic,  později  geolog  a 
paleontolog, od roku 1831 trvale v Praze, autor největšího paleontologického díla (22 svazků, 
6000  stran,  1160  kreslených  tabulí),  v němž  spracoval  české  prvohorní  sedimenty  a  jejich 
zkameněliny.
.
Johann  Gregor  Mendel  (1822-1884)  –  mnich,  později  opat  starobrněnského  kláštera, 
zakladatel genetiky, objevitel základních genetických zákonů.
Rudolf Virchow (1821-1902) – německý patolog, který buněčnou teorii formuloval výrokem 
,,Omnis  cellula  e  cellula.“(Každá  buňka  je  z buňky.).  Buňky  nemohou  vznikat  z nebuněčné 
hmoty.
Louis  Pasteur  (1822-1895)  –  francouzský  zakladatel  mikrobiologie  a  imunologie,  objevitel 
očkování  –  imunizace  (vzteklina),  zavedl  pasterizaci  (víno),  vyvrátil  teorii  samoplození 
(sterilizace).

20. st. 

Počátkem již existovali všechny biologické obory jako anatomie, morfologie, fyziologie, 
systematika a další. S rozvojem mikroskopie bylo možno mnohem hlouběji sledovat strukturu 
organismů až na molekulární úroveň. 

V roce 1919 americký genetik Thomas Hunt Morgan (1866–19454) potvrdil, že 
chromozomy jsou nositeli genetické informace a objasnil jejich funkci. Objasnil také vazbu 
genů a jejich řazení – Morganovy zákony. Za své objevy byl oceněn Nobelovou cenou v roce 
1933.