Puskin_Evzen Onegin_MO

Umělecké a kompoziční prostředky

Znaky romantismu:

individualita - osobnost Evžena Oněgina

subjektivismus - prolnutí autora s postavou, autor = vypravěč děje, autor si předpověděl vlastní budoucnost

rozervanectví - nenaplněná láska postav

kontrasty postav - Oněgin X Lenskij, Olga X Taťána

sen X skutečnost - sny a představy Taťány a Lenského

motiv poutníka - Oněgin není nikde spokojený, neustále cestuje

Jazykové prostředky: epiteton, metafora, inverze, personifikace, přirovnání, exklamace

Postavy

Evžen Oněgin – během díla se několikrát mění, nebyl vychován rodiči, stal se z něj „lev salónů“, chodil z jedné společenské akce na druhou, hrál si se ženami, nezamiloval se do žádné, lesk plesů ve městě ho později naplnil nudou a splínem; po zločinu, který spáchá, je nešťastný. Oněgin je typ zbytečného člověka, když mohl mít lásku, odmítl ji, zahrával si s city žen, zabil člověka, má výčitky svědomí, když se konečně zamiluje, je žena nedostupná.

Taťjána Larinová – uzavřená, venkovská, hloubavá, samotářská, skromná, nepřístupná řečem, bledá, hubená, nedůvěřivá, hluboká. Po svatbě se z ní stala charismatická, společenská dáma.

Olga – Taťjánina sestra, milá, krásná, společenská, energická, veselá

Vladimír Lenskij – zamilovaný, romantický, básník, vášnivý

Obsah

Jedno z nejvýznamnějších děl ruské literatury vůbec, Evžen Oněgin, vyšlo poprvé v roce 1935. Jedná se o veršovaný román skládající se z deseti hlav. Toto dílo stejně jako autorova celoživotní práce uzavírá epochu klasicismu a otevírá epochu romantismu a pro své svobodomyslné názory bylo dlouho dobu potlačováno, aby nepřešlo do podvědomí lidí. Přibližný děj hlav je následující:

I. hlava

Seznamujeme se s hlavním hrdinou Evženem Oněginem, lvem módních salonů a nejobletovanějším švihákem plesů (typ zbytečného člověka), který je znuděný životem ve velkoměstě, jež mu tak jednoduše nabízí vše, na co by si mladý Moskvan jen mohl vzpomenout. Evženův otec umírá a mladík přichází o finanční zázemí. Naštěstí pro něj ale umírá i jeden jeho bohatý strýček a zanechá mu peníze i rozsáhlý vesnický statek, kam se Oněgin chystá brzy vyrazit.

...to věda něžné vášně byla,

kdys Ovidiem slavená,

pro niž ta duše ztracená

v mhách Moldávie zakončila

život, jenž bouře byl a ples,

sníc o svém Římě v dálce kdes.

II. hlava

Oněgin přichází na ves, kde zdědil strýcův statek. Seznamujeme se zde s prostředím a postavami - mladým básníkem Vladimírem Lenským a dvěma dcerami rodiny Lariných, veselou Olgou a zasněnou Taťánou.

III. hlava

Oněgin s Lenským jezdí k Lariným stále častěji. Lenský se zamiluje do energické Olgy a nesmělá Taťána do Oněgina. V této části nalezneme i nejslavnější část románu, známý dopis, v němž se Taťána vyznává ze své lásky.