Rakovina_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Alexandr Solženicyn

Rakovina

Výňatek

Umělecký text

V průvodce, se kterou je posílali do vyhnanství, bylo uvedeno, že tam jdou navěky, a Oleg se tedy už smířil s tím, že tu bude věčně, a nic jiného si už nedovedl představit. Ale oženit se tady, v tom mu pořád něco bránilo. Nejdřív padl Berija s plechovým rachotem prázdné modly – a všichni čekali prudké změny, a zatím jen plíživě přicházely změny malé. Potom Oleg našel svou dřívější milou v krasnojarském vyhnanství a vyměnili si spolu dopisy. Pak si zase vymyslel, že napíše své staré leningradské známé, a několik měsíců se tím obíral v naději, že sem přijede. (Ale kdo by pustil leningradský byt a jel k němu do téhle díry!) A potom mu vyrostl nádor a všechno mu zpřeházel svými vytrvalými nesnesitelnými bolestmi, a ženy ho v tu chvíli zajímaly jen jako dobří lidé.

Časem přišel na to, že vyhnanství nemá v sobě jen deprimující stránku, kterou každý zná aspoň z literatury (člověk žije v jiném kraji, než jaký má rád, stýká se s jinými lidmi, než by chtěl), ale i stránku osvobozující, málo známou: osvobozující od pochybností, od odpovědnosti sám před sebou. Nešťastní nebyli ti, které poslali do vyhnanství, hůř na tom byli ti, kterým do občanky poznamenali mizerný paragraf 39, a ti se teď museli úzkostlivě vystříhat každé neopatrnosti, museli někam jet, někde bydlet, hledat si práci a čekat, že je odevšad vyženou. Kdežto do vyhnanství přijížděl vězeň jako plnoprávný občan: on si tu cestu sem nevymyslel a vyhnat ho odtud taky nikdo nemohl. Za něho myslelo velitelství, a on už se nebál, že někde přijde o lepší místo, a už se nehonil, aby si život co nejlíp zkombinoval. Věděl, že má před sebou jen jedinou cestu, a to ho naplňovalo optimismem.

Výňatek

Neumělecký text

Jak vzniká rakovina

Rakovina vzniká na podkladě poruchy buněk, které se najednou vymknou kontrole organismu a začnou se nekontrolovatelně dělit a růst. V podstatě je to taková buněčná anarchie. Pokud nedojde

k jejímu potlačení, zničí celý organismus.

Ke změně buněk z poslušných a vzájemně spolupracujících „občanů“ na anarchisty dochází kvůli náhodným mutacím či poškození těch součástí DNA, které jsou zodpovědné za regulaci růstu buněk. Podle současných poznatků je ke vzniku nádorového onemocnění potřeba nejméně tří po sobě následujících mutací, spíše však více.

Následkem mutace dochází v organismu k následujícím změnám:

Buňky se začínají nekontrolovatelně dělit a růst.

Následkem překotného růstu dochází v jejich DNA k dalším poruchám, které se sčítají, a buňka se tak stává velmi neorganizovanou, ale zároveň velmi odolnou. Buňky utlačují a narušují své okolí a působí první zdravotní obtíže. Časem se jim podaří dostat do krevního oběhu, kterým se rozšíří i do jiných míst organismu. Dávají tak vzniknout metastázám – dceřiným nádorům, které vůbec nejsou v kontaktu s původním nádorem. Překotný růst organismus obírá o živiny a vyčerpává jeho zásoby. Nádorové buňky stále rostou bez jakéhokoliv pudu sebezáchovy, až nakonec zahubí organismus, který je jejich hostitelem.