Alexandr Solzenicyn - jeden den Ivana Denisovice

Alexandr Solženicyn

Jeden den Ivana Děnisoviče

Zařazení: „světová literatura 2. pol. 20. stol.“ - „próza v jednotlivých národních literaturách“ – „sovětská literatura“

Autor

(1918-2008)

• po začátku 2. sv.v. se dobrovolně přihlásil do armády, kvůli nevhodným výrokům o Stalinovi v osobní korespondenci, která byla cenzurována, byl odsouzen k osmi letům nucených prací v táborech (do 1953), poté pobýval ve válečném vyhnanství (doživotním) v Kazachstánu, poté byl rehabilitován a pracoval jako učitel matematiky, od pol. 60. let nesměl publikovat a jeho díla vycházela v samizdatu jen na Západě, byl za to vyhoštěn, odešel do Curychu a usadil se v USA, vrací se do Ruska (1994)

• držitel Nobelovy ceny za literaturu (z obavy, že by ho ruské úřady nepustily zpět do země, si ji nevyzvedl)

Další díla

Souostroví Gulag (próza s dokumentárními rysy o sovětských koncentračních táborech)

Rakovina

Obecná charakteristika

• popis jednoho pracovního dne řadového vězně

• Žánr – novela

Druh – epika

Varianta – s dokumentárními a autobiografickými rysy

Vznik díla

1962

Povídka vznikla na základě autorových vlastních zážitků z Gulagu a na základě vyprávění spoluvězňů v letech 1950-51. Původní verze byla politicky mnohem ostřejší než o jedenáct let mladší první vydání. Solženicyn považuje sebe samého za kronikáře Gulagu a texty z toho prostředí píše prý pouze z povinnosti vůči lidem, kteří zde byli mučeni, zemřeli nebo byli neprávem zadržováni.

Místo a doba děje

sibiřský pracovní tábor, 50. léta 20. stol.

Hlavní postavy

Ivan Děnisovič Šuchov – trestanec odsouzený na 10 let za údajnou velezradu, vypravěč, prostý člověk, původem ruský rolník, poctivý, nespravedlivě odsouzený, zběhlý v systému táborů, mazaný; postava byla vytvořena podle vojína Šuchova, který s autorem bojoval za 2.s.v.v., ve vězení ale nebyl

Děj a kompozice

chronologická kompozice; vyprávění jednoho dne

Znaky díla

• potlačení identity trestanců (Šuchov SČ-854)

• pouhé zachycení chování jednotlivých vězňů jako svědectví (nekritizuje ani nemoralizuje)

• popis životních podmínek v táboře, zimy ,nedostatečného množství jídla, vztahů s dozorci i spolubydlícími, těžké fyzické práce vězňů

Jazyk a styl

• er-forma

• slang (parťák, machr, stočtyřka, jít do díry), vulgarismy (v přímé řeči vězňů)

• prosté líčení, nechává působit holá fakta, popis krutostí v táboře bez přílišných emocí (smířenost)

Vliv díla

Povídka byla jedním z prvních literárních děl, díky nimž se světová veřejnost mohla seznámit s praktikami stalinovského režimu a se skutečnými poměry, jaké panovaly v sovětských pracovních táborech. Gulagem či pracovním táborem obecně byla inspirována i další literární díla (Pasternak – Doktor Živago). Mnohem rozsáhlejší svědectví podal sám Solženicyn o mnoho let později po své povídkové prvotině trojdílným románem Souostroví Gulag.