Kde je zakopán pes_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Pavel Kohout

Kde je zakopán pes

Výňatek

Umělecký text

Sázava ve dnech 17.−31. 8. 78

Krvavá parodie na detektivku, v níž jakási tajná organizace, mocnější než po1icie, ukládá o život štěněti, ztrácí obrys a měřítka, major Mášek nám oznamuje, že ostraha bude rozšířena na cestu pod nás, odkud k nám může travič pronikat přes zahradu souseda Rohlíka, jenž nám po okupaci odřízl přístup k řece jako počinek všeho, co nám uřízli pak.

V pátek 18. srpna je konečně nasazen špičkový Sherlock, v terénním vozidle doráží s doprovodem majestátní služební vlčák Pluto, mají-li policejní psi šarže, musí být nejmíň podplukovník, revíruje rozlehlou zahradu pořadovým krokem velitelů pohřebních konduktů, prudký liják ho neruší a promočený psovod se neodváží před nadřízenými, přihlížejícími zpod terasy, ceknout, neobjeví sice žádnou novou jedovou nálož, ale zato dvě čerstvé oběti, mrtvý kos a ježek jsou ihned odváženi na veterinu, ježka vyvrátila strašná křeč skoro naruby, hlava i nožičky trčí ztuhle daleko za hradbu neúčinných ostnů.

Když mi majorka Sedláčková na místní stanici, kde si na neurčito zabrala kancelář, položí svou zamilovanou otázku, koho podezřívám, zopakuji tucet vlastních, které jsem před měsícem položil jejímu náčelníku, a přidám tucet čerstvých, poslední vydá za všechny: kdo v této zemi si může úspěšně dovolit tak drzé hrátky s veškerou policií?

- Máte někoho konkrétně na mysli?, ptá se mě nato rozpačitě.

- Říkáte mi, odvážím se toho tedy, neboť co už mohu ztratit? - u vás všichni, že nelze vyloučit žádnou, ale opravdu žádnou stopu. Proč tedy vylučujete sami, že je to všecko jen obludně vykolejený pokus mít mě bez křiku pod kontrolou před desátým výročím srpna?

Kupodivu nepředstírá jako obvykle hluchotu, ale k mému největšímu překvapení říká vážně, skoro slavnostně

- Já jsem tu otázku skutečně položila.

Tajím dech, do erárně šedivého kutlochu proniká zdmi zářivý paprsek poznání.

• A…?

Hledí mi do očí s úpěnlivou naléhavostí nevinně nařčeného, který prosí soudce, aby mu uvěřil, přestože všechny indicie svědčí proti němu.

- Soudruh nám dal své slovo, že s tím Státní bezpečnost nemá nic společného.

- Kdo to…?

Vidím ji váhat, jako kdyby měla vyzradit nepříteli heslo, ale je v tom zřejmě i její jediný pevný bod.

- Náš soudruh… generál.

- Který?

- Promiňte, to nemohu!

Věřím, ale dovolávám se dál slušnosti, na níž si tak zakládá.

- A tím pro vás ta stopa skončila?

- Soudruh generál by nám přece nelhal!!

Neumělecký text

Příběh série teroristických činů, které během léta 1978 vůči Kohoutovi podnikl neznámý pachatel a které vyvrcholily otrávením jeho psa Edy, Kohout vcelku věrně zachytil v druhé ze svých memoárových knih, dokončené v exilu skoro o deset let později, v roce 1987: Kde je zakopán pes. Byla to jeho první kniha, v níž podle autora nebyla ani stopa fikce (která se mu tu a tam dostala do pera ve starším Deníku kontrarevolucionáře). V rozhovoru pro Nové knihy (č. 40/1990) o ní řekl: „Vše se událo, jak popsáno. Literárním prostředkem je pouze způsob vyprávění.“