Kde je zakopán pes_V001_o
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
O co šlo: počátkem července 1978 ho neznámí vyděrači obeslali sérií dopisů, v níž požadovali půl milionu korun výměnou za bezpečí jeho vlastní a jeho rodiny. Přestože si Kohout nebyl jist, jedná-li se o akt terorismu nebo o další z mnoha provokací tajné bezpečnosti, nahlásil věc policii, takže se případem začali zabývat jak kriminalisté, tak ostatní policejní složky. Ačkoliv s nimi Kohout koordinoval veškerou svou činnost, vyzvedával pod dohledem „orgánů“ instrukce teroristů atd., tito teroristé nejenomže nebyli nikdy vypátráni, ale až do konce provázela Kohouta nejistota o tom, zda vůbec existovali. Smrt psa, jíž vše skončilo, si Kohout vyložil jako poslední ze série varování, že v Sázavě a možná i v celé zemi není jeho život v bezpečí – takže se o pár dnů později odhodlal k činu, který řadu let odkládal: podal si žádost o roční pracovní pobyt mimo republiku.
Příběh „zakopaného psa“ je díky Kohoutově knize obecně známý; proto tato kapitola vychází na prvním místě z dokumentů StB, odtajněných v devadesátých letech – jež Kohout při psaní knihy neznal. Mnohé z toho, co byl v „Zakopaném psu“ nucen interpretovat jen na základě svých domněnek, teď může být rozšířeno o fakta z „druhé strany“, policie. Z dochovaných dokumentů bohužel není jasné to hlavní: kdo psa otrávil, jinými slovy kdo všechny teroristické činy vedl či organizoval. Součástí Kohoutova spisu není žádný list papíru, z něhož by vyplývalo, že některý z pracovníků StB se k autorství těchto činů hlásí, že je chystá či se jich osobně účastní. Soudě podle naprosté většiny dochovaných dokladů bylo otrávení Kohoutova psa a všechny události, které mu předcházely, pro StB stejnou záhadou jako pro spisovatele.
(P. Kosatík, Fenomén Kohout)
obecná struktura ústní zkoušky
1. analýza výňatku z uměleckého díla (charakteristické rysy výňatku, s využitím vědomostí získaných přečtením celého díla);
2. obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla;
3. porovnání výňatku z uměleckého textu s výňatkem z textu neuměleckého;
4. typické rysy daného neuměleckého textu, jeho stylová a jazyková charakteristika.