ČT - Televizní a rozhlasové zpravodajství

Televizní a rozhlasové zpravodajství (Lokšík, Maršík)

1. přednáška 22. 2.

• první semestr učí Maršík (rozhlas) a druhý Lokšík (TV)

• zakončení – test z přednášek; opravný termín ústně

• Doporučená literatura

  • Osvaldová a kol. – Zpravodajství v médiích

  • Osvaldová a kol. – Praktická encyklopedie žurnalistiky a MK

  • Maršík – Úvod do teorie rozhlasového programu

  • Kol. – Od mikrofonu k posluchačům

  • Čuřík a kol. – Nové trendy v médiích I, II

  • Halada, Osvaldová – Slovník žurnalistiky

  • Strahl – Novinář před mikrofonem (příručka, jak správně mluvit na mikrofon + mluvní cvičení)

ROZHLAS

Periodika o rozhlasu: Svět rozhlasu (zhruba 2x do roka); Týdeník Rozhlas

Specifičnost a rozhlasovost

• 18. 5. 1923 – první rozhlasové vysílání

• zprvu snaha vymezit, co je pro rozhlas typické, specifické a čím se rozhlas odlišuje od ostatních médií

  • dospěli k závěru, že rozhlasem lze komunikovat pouze to, co lze převést do roviny zvukové a sluchové – vše, co tyto roviny přesahuje, je rozhlasem nekomunikovatelné

• akusticko-auditivní princip – na něm funguje rozhlas (vyjadřuje základní podstatu rozhlasové specifičnosti = rozhlasovosti)

• rozhlasovost = míra uplatnění specifických prvků ve vlastní rozhlasové formě

• Různé poznatky:

  • 1) kapacita sluchového vnímání je menší než kapacita zrakového vnímání (zrakem přijímám řadu vjemů a nedělá mi to problém, to ale u sluchu nelze)

  • 2) tempo řeči – dobrý rozhlasový redaktor musí umět ovládat tempo své řeči (tempo řeči volím podle posluchačů, na které se obracím, př. pomaleji a přesněji pro důchodce, tempo řeči volím také podle tématu – vážné téma apod.)

  • 3) prchavost mluveného slova (posluchač nemá možnost vrátit se k tomu, co bylo řečeno, proto neprchat)

• požadavky pro rozhlasového redaktora – požadavky ne stylistiku, vlastní řečový projev apod.

• Základní rady:

  • vždy mít na paměti, že píšu pro ucho

  • používat jednodušší stylistické prostředky než v tisku; žádné složité souvětí

  • klíčová fakta, jména či číselné údaje musíme opakovat = redundance (nadbytečnost) (na rozdíl od tisku, kde je opakování chybou), klíčový údaj opakovat nejlépe 3x (na začátku, uprostřed, na konci) anebo po třech minutách

  • rozhlasový projev by měl být jednoduchý, přirozený, vyprávěcí (přiblížit se hovorové řeči; žádná strojenost; užívat hovorovou češtinu)

  • důležitý je výběr slov (rozhlasová zpráva by neměla obsahovat nesrozumitelná či méně obvyklá slova – mít na paměti, pro koho vysílám), to se týká i zkratek – používat jen ty nejběžnější (př. OSN, NATO apod.) – slova se ale vyvíjí (postupně se mění, přichází nové, starší zanikají apod.); pozor také na cizí slova

  • pozor na užívání synonym a přímé řeči (uvozovky nelze tak snadno vyjádřit, proto raději parafrázovat) (říct „cituji“ a „konec citace“)