Řeči besední_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Tomáš Štítný ze Štítného

Řeči besední

Výňatek

Umělecký text

Kterak máme již věřiti v trojici svatú, a tak v boha jednoho, a kterak v syna jeho Jezukrista narozeného, pána našeho, boha a člověka, děti tieží otce.

21. kapitola

Děti: Svatý Augustin v kněhách O svaté trojici ukazuje, ež má vždy buoh hledán býti. A ktož hledá aneb tieže takých věcí, ješto k bohu příslušejí, toho i jeden nekárá správně, když, pevně a tvrdě drže vieru, chtěl by z milosti, jelikož móž, dosieci rozumem toho, což věří. A ktož mní, by rozuměl i bude to jistiti, že jest tak, ano tak nenie, toho správně kárá. I věříme v otce i v syna i v ducha svatého, v jednoho boha, v jednom bytství, v jedné velebnosti, ale že jest v něm těch tří osob rozeznánie, a tak jest v něm trojice svatá. Avšak z těchto pomluv, ješto máme mezi sebú, něco se chytá rozum, ješto jest to bylo skryto dřieve; a ač nemóž všeho toho sezřieti, kak jest, však vidí což tož, a vidí, kak nenie. A tj. dosti veliké poznánie strana, poznati, kak buoh nenie a co nenie, a nerozumu svému srozuměti. Protož, coť móžem srozuměti z tvých promluv s námi o trojici svaté, lépe i tvrze věřiti budem i tomu, jemuž nemóžem rozoměti, jakož na prvé hodině hlasně pějí kněží to popsáni viery, řkúc: „Ktož koli chce spasen býti, dřieve všeho potřebie jest, aby držal obecnú křesťanskú vieru;“ to mají za pravidlo. Ale ež tu po ukázání, kak o svaté trojici má věřiti, ktož spasen chce býti, také jest vyrčeno, ež jest potřebie k spasení, aby také věřili v člověčenstvie narozenie syna božieho, pána našeho Jezukrista, pomluvž s námi také o tom tak divném narození v člověčenství pod časem věčného syna božieho, jest-li co v bohu skrze to nad trojici, stala-li se jest v božství tiem proměna která?

Otec: Tvrdých věcí tiežete. Ale to držte, ač nemóžte i rozoměti, ež nikteréž z toho nestalo jest se; dřieveť sem vám to ukázal, ež buoh jest ovšem neproměnný, vždy týž, též takéž jest v sobě jednostajně. Ač jest v svú osobu syn boží člověčenstvie přijal, však tiem nenie proměny v božství jeho: to, ješto jest nebyl, přijal, ale to jest, co jest byl, ostal. Nedivte se, ač nerozomiete; toť jest největší skutek svaté trojice, nejvelebnější ze všech účinkóv. Krátekť jest jazyk to vymluviti, těžko péro to vypsati a medl zrak rozumu to sezřieti; ale viera doplň,ež to tak jest mocí, modrostí a dobrotú Najvyššieho. Ač jest jediný syn věčný otcóv člověčenstvie přijal, skutek jest spolu všech tří osob, jako by tři byly panny a jednu by s sebe obláčily, všecky by činily to obláčenie. Protož v otci a v duchu svatém ijedné nenie proměny, neb jest to vždy bylo u věčnosti ustaveno v radě trojice svaté a v úmysle božském, jenž vše proměny vyvodí bez své proměny, aby to tak svým časem vyšlo.