Remarque Erich Maria, Na západní frontě klid.docx

Na západní frontě klid - Erich Maria Remarque

Literární dílo

Autor chtěl poukázat na to, jak je válka zbytečná. Při válce se lidí zabíjí, aniž by někdo z nich věděl, proč. Nikdo nemá důvod zabíjet druhého člověka, ale přesto musí. Generace E. M. Remarquea byla ztracená, neznala nic jiného než válku, měli potíže zařadit se do společnosti. Autor používá spisovný jazyk, převládá pásmo vypravěče, časté dialogy postav. Úvahy (ich-forma), závěrečná zpráva o Pavlově smrti (er-forma).Objevují se vulgární výrazy pro zvětšení napětí, místy text prokládán nespisovnými slovy, slangové výrazy z období 1. sv. války. Osobní výpověď mladého hrdiny. Znaky směru: zbytečné umírání mladých lidí, děj na válečné frontě, kamarádství dává sílu přežít ve válce.

Typické znaky

Většina děje se odehrává v přítomnosti, vyskytují si zde však i vzpomínky na minulosti, obavy z nejasné budoucnosti a problematika zařazení do společnosti, až bude po válce. Kompozice je tak částečně retrospektivní částečně chronologická. Objevují se autobiografické prvky.

Postavy

Pavel Bäumer (E. M. Remarque) – vypravěč a zároveň hlavní postava, pochází z velmi chudé rodiny. Válka ho naprosto změnila, stal se tvrdším, přátelé na frontě jsou mu rodinou. Musel se smířit se smrtí mnoha svých přátel, má silnou a dobrou povahu, pomáhá nováčkům na frontě.

Tjaden – největší jedlík, velmi snadno utíká z problémů

Deterding – sedlák, jenž myslí jen na svou usedlost a svou ženu

Stanislav Katczinsky – nejstarší, hlava jejich skupiny

Himmelstoss – desátník, v civilu listonoš, šikanuje ostatní, zbabělec a primitiv

Bývalí Pavlovi spolužáci – Albert Kropp, Müller, Leer, Kemmerich

Děj knihy

Kniha vypráví příběhy Prušáka Paula Bäumera za 1. světové války.

Spolu se svými kamarády Müllerem, Kroppem, Kemmerichem a Leerem je Pavel silným psychickým nátlakem okolí, zvláště třídního profesora, donucen ukončit studium na gymnáziu a dobrovolně se přihlásit k výcviku s tím, že bude brzy odvelen na frontu.

Paul popisuje vše od výcviku plného šikany, války, až po dovolenou a život v kasárnách. Postupem času se jeho nadšení na válku propadá a i jeho kamarádi jeden po druhém umírají. Všechny scény jsou líčeny z pohledu obyčejného bezvýznamného vojáka, a to do nejmenších detailů a velmi naturalisticky. Na začátku příběhu mu umírá jeho přítel Kemmerich, kterého zná už od dětství. Při takových situacích se Paul zabírá do myšlenek a vzpomíná na staré časy. Potom je zas povolán do zákopů a líčí průběh bitvy, své pocity a příběhy, které tam zažil. Jednoho dne ale dostane na dva týdny propustku a jede domů. Tam zjišťuje, že jeho maminka má rakovinu. Zároveň registruje úplné odtržení od běžného života a psychické důsledky války - je jí zcela deformován. Uvědomuje si také, že se změnil i on sám. Válku už bere jako samozřejmost, a proto už nedokáže komunikovat s lidmi a nebaví ho jeho dřívější zájmy. Postupně se začíná psychicky hroutit. Když jeho rota dostala za úkol vyklidit jednu vesnici, postřelili jeho i Kroppa. Díky tomu se dostali do nemocnice, kde zase vypráví svůj příběh. Kroppovi amputují nohu a Pavel je po chvíli zase povolán do zákopů. Uprostřed bitvy se setká s posledním žijícím kamarádem Katczinskym (čtyřicetiletý Polák, který ho doprovází téměř celou knihu). Toho ale postřelí a Pavel ho nese přes celé bojiště k polní nemocnici. Katczinsky nakonec umírá, protože dostal střepinou do hlavy. Pavla smrt Katczinského velice zasáhne. Na podzim roku 1918 dostává 14 dní volna, běhemnichž přemýšlí o válce a o návratu do normálního života. Kniha končí Pavlovou smrtí na frontě.