Rok na jihu_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – Vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Jaroslav Vrchlický

Rok na jihu

Výňatek

Umělecký text

EPISODA.

Do oken hledí Apeniny,

na dvoře bují kopřiva,

nad fontanem se honí stíny,

na zdi se hádě vyhřívá.

To dávno juž, co v noční chvíli

když v hvězdné záři dřímal svět,

nad tímto zámkem anděl bílý

se zastavil a dolů slet'.

A vešel v jizbu na podhradí,

kde zdřimlo všecko tichým snem,

vzpomínkou staří do snů mládí

a děti matky polibkem.

Šel ukryt v luny závoj hebký,

jak jizbou stín když přeletí,

a zatavil se u kolébky

a slíbal ústa dítěti.

A tiše zmizel - jizbou tmavou

jen luny svit je rozestlán,

vše spí - u krbu starou hlavou

v snech pokyvuje kastelán.

Od noci té juž prošla leta,

a dítě v dívku vzrůstalo,

však že v něm krása nebe zkvétá,

to tajemstvím všem zůstalo.

Tu přišel básník od severu -

až sem jej zahnal bouří jek -

Ó dítě, v jeho nitra šeru

tys byla první paprslek!

On první poznal tvoji krásu,

jak divoký mák poupě úst,

i tváře oval i noc vlasů

i nad cypřiše štíhlý vzrůst!

I třpyt luzného usmívání,

jenž obličejem rozestlán,

a o němž nemá ani zdání

tvůj otec, šedý kastelán.

On vidí v tobě dceru pouze,

já poznal ale anděla;

zda nezasloužím, by se v touze

tvá ústa na mých zachvěla?

On nevěděl, že v kráse tvojí

se vracím svojí do vesny,

jakou jsi vůní v duši moji

a jakou září v moje sny!

Výňatek

Neumělecký text

K obecnému žánrovému půdorysu básnického cestopisu však patří i určité hodnotové napětí spjaté s prostorovým pohybem. Pohyb zeměpisným prostorem vytrhává vlastně mluvčího z ustálených vztahů k lidem a věcem, konfrontuje ho s věcmi neznámými, dosud nespatřenými. Lyrický hrdina prochází prostředím, které je mu „cizí“, přičemž v sobě dále nese vědomí „domova“; pohyb mluvčího prostorem je tak současně setkáváním dvou světů, dvou kultur. Neobyčejnost neznámého prostředí spolu s vytržením lyrického hrdiny z každodennosti aktualizují fakt vnímání, přidávají zaznamenávaným reáliím na naléhavosti. Do středu pozornosti se tudíž dostává sám dotek subjektu s novou skutečností, dotek, který je vlastně bez prehistorie, ale i bez budoucnosti, takže je od počátku poznamenán časností a míjením, ale současně subjektu nabízí možnost vnitřní obrody. Básnický cestopis se tak často otevírá poezii básníkovy smyslové očisty, překonání dosavadních životních i literárních klišé.

Tato významová a téměř již existenciální potencialita žánru mohla být v konkrétních literárněhistorických případech jednou vysouvána do popředí, jindy téměř popírána zdůrazněním jiných stránek žánrového půdorysu, ale tak či onak sehrávala úlohu pozadí, na němž byl daný žánr tvořen i vnímán. Takovou dvojí možnost dokládá zřetelně například […] Vrchlického sbírka Rok na jihu (1878). […] Hodnotové napětí mezi pesimismem a životním kladem je promítnuto na osu zeměpisnou, je interpretováno jako kulturní propast mezi přísným a tragickým severem a slunečným a šťastným jihem. […] Italská krajina se ve Vrchlického mladistvých básních stává jakýmsi programovým modelem krajiny duše, scenérií vyzývající lyrického hrdinu k ztotožnění svého vlastního nitra s ní.