ČD - Vražda v Orient-expresu - Agatha Christie

Nejprve bylo nutné sesbírat všechny důkazy a stopy na místě činu. V kapse zavražděného byly nalezeny rozbité kapesní hodinky, které ukazovaly možný čas vraždy. Dále zde byl pohozen luxusní kapesníček, který zřejmě patřil pachateli. Detektiv poté začal postupně vyslýchat ostatní cestujíci v jídelním voze. Po sérií různých teorií, vztahů, možného času vraždy a pohybu pachatele, svolal všechny opět do velkého vozu, aby jim představil svoje, dva, závěry.

První byl, že za tímto činem stojí osoba, která nastoupila v předchozí stanici, provedla vraždu, zanechala zde různá vodítka a opustila soupravu. Ovšem Poirot měl i druhou verzi, poněkud zajímavější. Vzhledem k alibi všech cestujících a vtahu k zabitému, který sám předtím byl strůjcem vraždy malého děvčátka, všechny spojoval jistý motiv pomsty. Na vraždě se proto podíleli všichni, i když by se to do jistých jedinců říci nedalo. Policii byla předána první verze případu. Pro detektiva byl tímto případ u konce.

Ukázka:

"Víte, drahý doktore, já nejsem z těch, kdož se spoléhají na triky odborníků. Vycházím z psychologie, nikoli z otisků prstů nebo z cigaretového popelu. V tomto kupé je plno stop, ale kdo nám zaručí, že tyto stopy jsou opravdu takové, jak se nám jeví?"

"Musím říci, že mi není docela jasné, jak to myslíte, monsieur Poirote."

"Nu tak kupříkladu – našli jsme dámský kapesník. Ztratila jej žena? anebo si ten muž, který zločin spáchal, pomyslel: Narafičím to tak, aby se zdálo, že tento zločin spáchala žena. Zasadím svému nepříteli zbytečně mnoho ran, mezi nimi i chabé a povrchní, a upustím tento kapesníček tak, aby na něj přišli. To je jedna eventualita. Existuje však i druhá eventualita. Spáchala snad zločin žena a pohodila tu schválně čistítko na lulku, aby to svedla na nějakého muže? anebo máme vážně uvažovat o možnosti, že v tom mají prsty dva lidé nezávisle na sobě – muž a žena – a že tu oba z neopatrnosti zanechali stopu své totožnosti? To by tedy byla příliš velká náhoda!"

„Rozhodli jsme se tenkrát na místě - snad jsme jednali jako smyslu zbaveni, nevím - že rozsudek smrti, kterému Casetti unikl, bude vykonán. Bylo nás dvanáct - vlastně jedenáct - Susannin otec byl samozřejmě ve Francii. Nejprve jsme chtěli losovat, kdo to vykoná, ale nakonec jsme se rozhodli pro tento způsob. Navrhl jej náš šofér Antonio. Mary vypracovala potom všechny podrobnosti s Hectorem MacQueenem. Zbožňoval Soniu - mou dceru - a on nám také vyložil, jak se vlastně Casetti za velké peníze z toho vykroutil.

Trvalo dlouho, než jsme celý plán dokonale propracovali. Nejprve bylo třeba Ratchetta vypátrat. Tohoto úkolu se nakonec úspěšně zhostil Hardman. Pak jsme potřebovali dostat Mastermana nebo Hectora k němu do služby. I toho jsme se úspěšně zhostili. Pak jsme zpravili Susannina otce. Plukovník Arbuthnot velmi stál o to, aby nás bylo dvanáct. Připadalo mu to tak zřejmě správnější. Nelíbil se mu nápad s dýkou, ale uznával, že to řeší většinu těžkostí. Nu, a Susannin otec souhlasil. Měl jen ji. Hector nás zpravil o tom, že se Ratchett vrátí dříve či později z Východu Orient-expresem. Protože Pierre Michel měl službu právě na téhle trati, byla příležitost příliš lákavá, abychom jí nevyužili. Mimoto se nám zdálo výhodné, že bychom neuvedli do podezření nezúčastněné lidi...“