Romeo a Julie (W. Shakespeare)

ROMEO: Živ jako vítěz; a Merkucio je zabit! — Pryč, ty smírná krotkosti, spěj do nebes, a hněv s planoucím zrakem buď nyní vůdcem mým! Teď, Tybalte, ti vracím toho tvého „padoucha“, jímž před chvílí jsi obmyslil mne ty. Merkuciova duše vznáší se jen málo nad našimi hlavami a čeká na tvou jako na družku: buď ty, neb já, neb oba půjdem za ním.

TYBALT: Ty bídný chlapče, zde byv spolčen s ním, též tam s ním půjdeš.

ROMEO: To zde rozhodni! Potýkají se;

(Tybalt padne)

CHŮVA: Ó Tybalt, Tybalt, přítel nejlepší, jejž měla jsem! Ó, dobrý Tybalte, ty pane šlechetný, žeť živa jsem, bych tebe mrtva vidět musela!

JULIE: Jaká to bouře s opačných tak stran znov zadula? Romeo zabit jest, a Tybalt mrtev? — Drahý bratranec a dražší manžel můj? — Nuž v soudný den již zazni, strašlivá ty polnice! Neb kdo je živ, když tito dva jsou mrtvi?

CHŮVA: Tybalt je mrtev, vyhnancem Romeo; Romeo, jenž ho zabil, vyhnancem!

JULIE: Ó bože! Tedy Tybaltovu krev Romeova snad ruka prolila?

Jazyk:

• knižní a hovorová čeština - jazyk je spisovný

JULIE: Ty krásný škůdce! Ďáble andělský! - oxymóron, inverze

Taste, jste - li muži. - Gregorio, pamatuj na svůj chlapský tes. - apostrofa

tak popudlivý k prudkosti jako prudký k popudlivosti - přirovnání

Postavy:

Julie - Kapuletová, 14 let, zamilovaná do Romea, naivní, odvážná

Romeo - Montek, romantický, nejprve zamilovaný do Rosaliny později však do Julie

otec Vavřinec - vzdělaný, snaží se pomáhat mladé lásce

Chůva - chůva Julie, k Julii chová mateřskou lásku, vychovává Julii, hodná, pomáhala Julii

Kapulet - hrdý, otec Julie

ROMEO: Vyřiď, chůvo, mé poručení své slečně a velitelce. Ručím ti.

CHŮVA: I ty mé dobré srdéčko! Věru, všechno jí to řeknu. Pane, pane, to bude radosti u toho děvčete!

ROMEO: Co jí řekneš, chůvo, vždyť mne ani neposloucháš?

CHŮVA: Povím jí, že ručíte; což, jak já tomu rozumím, jest kavalírský slib.

ROMEO: Jen řekni, pod nějakou záminkou dnes odpoledne by šla k zpovědi; bratr Lorenzo ve své cele dá jí rozhřešení, a pak oddá nás. Zde, za tvou píli.

CHŮVA: Ne, to věru ne; ni haléře.

ROMEO: Jdi, jdi; to musíš vzít.

CHŮVA: Dnes odpoledne, pane? Dobrá, přijde

JULIE: Můj dobrý otče, na kolenou prosím, jen slůvko trpělivě poslyšte.

KAPULET: Pryč, mladá stvůro, na šibenici, pryč, neposlušná! — Slyš, co povídám: buď příští čtvrtek půjdeš k oltáři, neb nikdy víc mi nepohlédneš v tvář. Ni slova, nemluv, neodpovídej; mne v prstech svědí. — Ženo za skrovnéjsme požehnání měli to, že Bůh nás obdařil jen jedním dítětem; však nyní vidím, toho jednoho že příliš nazbyt, a že postihla nás kletba tím, že ji jsme dostali. Pryč, daremnice!

CHŮVA: Bůh jí požehnej! Zle, milostivý pane, děláte tím plísněním.

KAPULET: Aj, paní Mudroslavo, drž za zuby. Jdi, kmotro Vševědo, si potlachat se svými tetkami.