Romeo a Julie (W. Shakespeare)

CHŮVA: Vždyť jsem se zrady nedopustila.

KAPULET: Jdi po svých.

CHŮVA: Nesmí člověk promluvit?

ROMEO: Tož věz, že jest mi dražší všeho světa dceř sličná bohatého Kapuleta; já jí, mně ona patří srdcem vzňatým; vše sloučeno, krom toho, sňatkem svatým co ty máš sloučit. Kdy a kde a jak jsme setkali se, zaslíbili tak, ti povím cestou; splň jen moje přání, a ještě dnes dej sňatku požehnání.

LORENZO: Ó, svatý Františku, jaká to změna! Tak náhle Rosalina zapomněna, již měl’s tak rád? Jinošská láska v oku jen tedy dlí, ne srdce ve hluboku! Ó, svatá Panno, slzí na tisíce pro Rosalinu vlažilo ti líce. — Co slané vody vyplýtváno tady na občerstvení lásky, mroucí hlady!

• Romeo je zamilovaný do Rosaliny, ale po prvním setkání s Julií je okamžitě zamilován do jiné. Je teda poněkud přelétavý, stává se vášnivým a romantickým.

• Julii chápu a přijde mi, že o lásku se snaží bojovat. Působí na mě však zvláštně její mládí, nevím jak moc jejím ,,hlubokým” citům věřím. A zda za to její život stál.

Literárně historický kontext:

• renesance, inspirace antikou - “ad fontes” = k pramenům

• kalokagathia - krásné = dobré, antický ideál člověka a světa (sonety, eseje, lyr. poezie)

• pozemský život, pravda, racionalismus - rozum, individualismus

• humanismus - život člověka, myšlení

• Shakespeare napsal 154 sonetů

ROMEO: Kdo neměl ran, se jizvám vysmívá.

(Julie objeví se nahoře v okně)

Však ticho! Jaká záře prosvítá tím oknem tam? Toť východ; Julie jest sluncem. Vyjdi, slunko spanilé, a usmrtiž tu lůnu závistnou, jež chorá jest a bledá zármutkem, že její kněžka, ty, jsi krásnější. (...) a její oči v nebi zářily by prostranstvím vzdušným jasně tak, že ptáci by pěli, myslíce, že den se vrací. Hle, jak svou líci o dlaň opírá! Ó, kéž bych na ní rukavičkou byl, bych moh’ se toho líčka dotknouti!

JULIE: Ach, žel!

ROMEO: Teď mluví! - Promluv poznovu, ó jasný anděle! - Neb nad hlavou mi vystupuješ zářná z noční tmy, jak okřídlený posel nebeský v sloup obráceným očím žasnoucích smrtelných lidí, padajících na znak, by dívali se naň, jak osedlal si lenivě plynoucí oblaky a po nebeských ňadrech vesluje.

Děj:

Romeo, syn Montekův, se zamiluje do dcery jejich nepřítele - do Julie, dcery Kapuletů. Zalíbení v sobě najdou oba dva, jen rodiny jim brání ve šťastné lásce. Rozhodnou se vzít tajně, to se jim podaří, ovšem je tu problém. Romeova nejlepšího přítele zabije Juliin bratranec - Tybalt. Romeo se mu pomstí a zavraždí ho, a proto je Romeo vyhnán z města. Julie naříká pro oba dva a otec jí zařídí vdavky se šlechticem Paridem. Julie se vzepře, pojme jed, který ji má ovšem jenom uspat a poté by se měla probudit a dostat z hrobky a žít s Romeem. Romeo se doslechne o její smrti a nad její hrobkou se zabije. Po probuzení se zabije i ona.