Rozmarné léto_V001_o

„Ta kniha se dá filmem jen zkazit…“

A přitom nechybělo moc a Rozmarné léto Menzel vůbec nenatočil. Po úspěchu Ostře sledovaných vlaků si tehdy sotva devětadvacetiletý režisér užíval slastného nicnedělání, a když za ním přišel scenárista Václav Nývlt s přepisem Vančurova Rozmarného léta, striktně ho odmítl: „Ta kniha je tak dobrá, že se dá filmem jenom zkazit!“

Přemluvit se nenechal a chvíli to vypadalo, že Nývlt nabídne scénář někomu jinému. Pak ale Menzel potkal kameramana Jaromíra Šofra a ten si mu postěžoval, že nemůže zavadit o práci, a to se nedávno oženil a narodil se mu syn. „Vynadal mi, že takhle odmítám práci. Tak jsem se rozhodl Rozmarné léto přeci jen natočit, aby měl Šofr na sunar,“ vzpomínal po letech s úsměvem Jiří Menzel, který může být svému kameramanovi vděčný, že ho vytrhl z jeho příslovečné lenosti. Podařilo se mu natočit snímek, jehož atmosféra dokonale souzní s Vančurovou knihou. Především se výborně zúročil archaický jazyk, kvůli němuž byla předloha považována za nezfilmovatelnou. František Řehák dodnes vzpomíná, jak s Rudolfem Hrušínským na sebe křičeli přes řeku vznosné Vančurovy věty: „Právě díky úžasnému jazyku působí trojice maloměšťáků tak aristokraticky.“

„Můj manžel plkává dosti často…“

S půvabnou, byť komplikovanou češtinou se naučili dokonale žonglovat nejen tři představitelé hlavních rolí, ale i Míla Myslíková, která paní Kateřinu Důrovou obdařila směsí naivity i kypré rafinovanosti. Nejen věta „Můj manžel plkává dosti často, je mi to snášeti od sedmnáctého roku“ zní z jejích úst neopakovatelně. Jediný, s kým režisér nebyl na place spokojený, byl on sám: „Mluvil jsem strašně a vedle těch skvělých herců to působilo nestydatě.“ Nicméně jako představitel rachitického Arnoštka posloužil Jiří Menzel víc než dobře.

DARINA KŘIVÁNKOVÁ

(Lidové noviny 4. 5. 2006)

Obecná struktura ústní zkoušky

1. analýza výňatku z uměleckého díla (charakteristické rysy výňatku, s využitím vědomostí získaných přečtením celého díla);

2. obecně kulturní a literárněhistorický kontext díla;

3. porovnání výňatku z uměleckého textu s výňatkem z textu neuměleckého;

4. typické rysy daného neuměleckého textu, jeho stylová a jazyková charakteristika.