Práce s textem - Funkční styly (Svobodová)
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Práce s textem
8. Nazvěte slohový postup a slohový útvar, charakterizujte jazykové prostředky, vymezte hranice odstavců, najděte prvky vertikálního členění.
Založení pražské univerzity
Založení pražské univerzity (1348) bylo v dějinách českého školství mezníkem zásadního významu. Vysoké školy, vznikající v Evropě od 12.století, měly mezinárodní ráz, poskytovaly poučení ze všech tehdy uznávaných oborů lidského poznání a udělovaly akademické tituly (grady), platné v celém křesťanském světě. Odtud plynulo i jejich označení univerzita (z latinského universitas, tj. veškerenstvo, všeobecnost). Absolventi základního, zpravidla dvouletého vysokoškolského studia získávali titul bakalář, zatímco k dosažení titulu mistra (z latinského magister) či doktora bylo zapotřebí doby podstatně delší. Pražská univerzita se skládala ze čtyř fakult. Za nejnižší fakultu považoval středověk fakultu svobodných umění. Vyučovalo se na ní oborům, hojně pěstovaným už v pozdní antice (tzv. trivium tvořily gramatika, rétorika, logika; quadrivium pak matematika, aritmetika, geometrie a muzika). Absolvování artistické fakulty bylo podmínkou na všech fakultách vyšších: lékařské, právnické a bohoslovecké. Formální hlavou univerzity byl univerzitní kancléř (v Praze tato funkce připadala pražským arcibiskupům), výkonným činitelem pak volený rektor, v čele jednotlivých fakult stáli děkani. Akademičtí funkcionáři, vyučující a studenti vytvářeli z právního hlediska jednotné společenství těšící se různým výsadám a svobodám. Studenti i pedagogové bydleli ve zvláštních domech, kolejích (z latinského collegium, tj. spolek, sbor). Nejznámější kolejí pražské univerzity byla Velká kolej, zvaná též Karlova. Její nynější budovu (Karolinum) získalo vysoké učení roku 1383.
/Podle Dějin zemí koruny české, Praha 1992/
9. Přečtěte si ukázku a odpovězte na otázky uvedené za textem.
Alergické astma a roztoči
Přecitlivělost organizmu, nazývaná odborně alergie (z řeckého allos – jiný, egeia – činnost), je klinicky pozměněná reakce organizmu při opětovném setkání se stejnou škodlivinou, alergenem. Jako alergen může působit velké množství nejrůznějších látek, např. některé potraviny, léky, různé chemikálie, různé prašné látky neživého, rostlinného i živočišného původu. Projevů alergie je celá řada.
Naše senná rýma je přecitlivělost nosní sliznice, průdušek, očních spojivek a vlastně celého organizmu k pylovým zrnům rostlin, zejména trav, které při styku s nosní sliznicí vyvolávají její zduření, hojnou tvorbu sekretu, kýchání, ale i celkové příznaky projevující se únavou, nespavostí či nechutenstvím. Jedním z nejvýznamnějších inhalovaných alergenů způsobujících nejen rýmu, ale i průduškové astma, je prach z domácností.