Práce s textem - Funkční styly (Svobodová)

Jazykové prostředky:

• výrazná hovorovost,

• hovorová čeština,

• nespisovná čeština (obecná č., nářečí, profesionalismy, slang, argot),

• expresivní vyjadřovací prostředky,

• často kombinace spisovných, hovorových, nespisovných a expresivních prostředků,

• při použití vyprávěcího postupu (nejčastější slohový postup) – význam dějových sloves,

• kontaktové jazykové prostředky, tj. výrazy signalizující navazování kontaktu s adresátem (kromě přímého oslovení jménem jsou to např. výrazy člověče, kluci, děcka, podívej, počkej, viď, heleď aj.),

• větší podíl částic, citoslovcí a zájmen,

• odchylky od pravidelné větné stavby (např. častá eliptičnost vyjadřování -neúplné věty, dodatečně připojené větné členy, vsuvky),

• stylistické nedostatky (nesprávný pořádek slov, opakování slov, parazitní slova, anakolut, zeugma, kontaminace, atrakce aj.),

• řídké jsou knižní výrazy (při jejich použití jde většinou o ironii).

Hovorová slovní zásoba, např.:

• hovorové, tvarové, slovotvorné varianty (nalívat, navlíkat, okýnko; v balíčkách, demokrati, žurnalisti; Brňák, Vídeňák aj.),

• univerbizace, tj. zkracování (dálkař, prvňák, pošťák, koncentrák, pololetky, autobusák aj.),

• denominativa, tj. slovesa odvozená od podstatných jmen (schůzovat, ředitelovat, bobovat aj.),

• intenzifikující přídavná jmen a příslovce, tj. mající zesilující funkci (ohromný/ě, děsný/ě, strašný/ě, šílený/ě, příšerný/ě; za specifičnost hovorového stylu lze považovat využití uvedených výrazů ve spojení se slovy vyjadřujícími něco pěkného, příjemného např. děsně hezký film, šíleně krásné šaty aj.).

Stavba textu:

• jednodušší stavba, uvolněná, nepropracovaná syntaktická stavba; spontánnost a mluvenost často vedou k tomu, že hranice výpovědních celků nejsou jasně intonačně vymezeny (souvislý spád řeči, věty bez teček aj.); zvuková stavba řeči, především intonace a dynamika, je výrazně emocionální;

• asociativní způsob myšlení, věty bývají řazeny vedle sebe, případně jsou využity obecnější (polysémantické spojky, např. když, že, co aj.),

• řazení motivů nahodilé, často i chaotické,

• časté opakování stejných výrazů nebo motivů,

• členění textu (horizontální a vertikální) se téměř neuplatňuje,

• nižší koherence a kohéznost textu,

• významové vztahy mezi výpověďmi nebývají přesně vyjádřeny.

Slohové postupy:

• vyprávěcí

• informační

• popisný

• příp. i prvky úvahového

Slohové útvary:

Mluvené:

• vypravování,

• popis,

• zpráva, oznámení,

• diskuze, rozhovor,

• telefonní hovor,

• přípitek,

• blahopřání,

• kondolence,

• referát (např. na schůzích, ve školách, nikoli odborný).

V oblasti společenské konverzace mluvčí respektují určité uznávané konvence, např. při představování, loučení, omluvě, děkování atd.

Psané:

• soukromý dopis

• oznámení, pozvánky, plakáty atd.,

• SMS, e-mail, chat.