TEORIE KOMUNIKAČNÍCH TECHNIK A KREATIVITY

TEORIE KOMUNIKAČNÍCH TECHNIK A KREATIVITY

Prezentace

• psychologický aspekt vedoucí k úspěšné prezentaci = první dojem, řeč

1. první dojem (vizuální složka) – mimika, oční kontakt (stačí se koukat všem do úrovni čela a nikdo nepozná jestli se mu koukat do očí nebo ne), gesta (do 20lidí = zápěstí, do 50 lidí = lokty, nad 50lidí = celé ruce)

2. řeč – intonace, síla hlasu, vlastní zkušenost (ztotožnitelnou)

   • dramatická linka = stanovení cíle a postupná cesta k němu

   • linie prezentace

1. úvod – řekni, co řekneš

2. stať – řekni to

3. závěr – řekni, co si řekl

   • chůze = vždy dojít do poloviny místnosti a jít zpět, ale nikdy se neobracet zády, mít v ruce tužku, nebo ruce podél těla a vyjadřovat pouze gesta, pokud stojíme, tak se nekývat

Livestyle rozhovor

• určitá forma prezentace pro respondenta

• publicistický se liší tím, že je konkrétní, odborný

• psychologie barev

• červená – v míře energie, v nadmíře agresivita, konflikt

• růžová – bezpečí, ženskost

• zelená- symbol přírody živost

• žlutá – pozornost oka, do televize jen doplňky, odpoutává pozornost z osoby

• modrá – inteligence, spolehlivost

• když prezentuji. mluvím krátce, barvitě, jasně, přesně

Jazykové operace při tvorbě textu

• výběr vhodných slov

• tvoření vět

• modulační prostředky (intonace…)

• znaky žurnalistiky – zdroje

• audiovizuální jazyk (kraul – běžící text), důležitý záběr (celek, polocelek, detail, polodetail)

• zvuková složka

18.7.1989 etický kodex = právo občanů na včasné a pravdivé informace (důvěryhodnost, slušnost, profesionalita)

Trivirt ????

• kvalita před kvantitou

• negativní nemají převahu

• k dobru se nemůže nutit

• čím negativnější, tím větší potřeba uváženosti

Základní komponenty mediální komunikace

• komunikátor pošle informaci komunikantovi a vytvoří komuniké poté je potřeba dekódace

Kanál = přerušení = šum = fyzikální, fyziologický, psychologický, sématický

1. komunikátor

2. komunikant

3. komuniké

4. dekódace

   • komunikační kontext = vnitřní a vnější

   • komunikační kontext určuje kom.modetita (čas, prostředí, věk, sociální role, účastníci)

   • komunikační styly => seznamování (kontrola)

   • konverzační (Inko)

   • operativní (řešení )

   • vyjednávací (problém)

   • osobní, intimní (uspokojení)

Scénář

• anotace je součást scénáře, velmi krátká informace o obsahu, důležitých je prvním 6 vět, které přechází do explikace

• explikace je širší přínos informace o stejném tématu (cca půl strany)

• kazuistika je příběh, který je rozdělen do jednotlivých částí pro rychlou orientaci

• teoser = za chvíli uvidíte, příště uvidíte

• CRT (cart) – kompletní příběh

• komentář – stand up, moderátor v.o., moderátor m.o.

Verbální a neverbální komunikace

1. verbální složky

   • mluvená (kód = slova)

   • psaná (symboly = písmo)

   • vnější (ta co se posílá přímo k příjemci)

   • vnitřní (dialog sám se sebou)

   • slovní zásoba = celková, individuální (pasivní, aktivní)

   • slovník má 300 000 slov, 30 000 slov známe (pasivní), 10 000 slov používáme (aktivní)

   • slova jsou objektivní (induktivní) a subjektivní (deduktivní, konotativní)

   • paralingvistika je přechod mezi verbální a neverbální komunikací (barva, rytmus, tempo)

2. nonverbální složky

   • pohledy, mimika, proxemika (vzdálenost = intimní, osobní, společenská, veřejná), haptika, posturika (držení těla), gestika

   • velmi důležitá je délka pohledu, která vystihuje danou situaci

3. činnostní složky

   • činnostní složka je komunikace činu

4. specifické složky

   • metakomunikace =komunikace o komunikaci

   • metakomunikační prostředky

   • využití kontextové situace

   • využití paralingvistiky

   • využití řečového registru

   • informativní (získat Inko)

   • deklamační (oficiální styk)

   • formální (úřední vztahy)

   • familiární (žádná pravidla)

   • intimní (s rodinou)

   • extrasenzorická komunikace (telepatie)