Šest postav hledá autora_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Luigi Pirandello

Šest postav hledá autora

Výňatek

Umělecký text

VRÁTNÝ s čapkou v ruce. Promiňte, pane řediteli!

ŘEDITEL vybuchne, hrubě: Co je zas?

VRÁTNÝ bojácně: Jsou tady nějací lidé a ptají se po vás.

Ředitel a Herci se překvapeně otočí a dívají se s jeviště dolů do hlediště.

ŘEDITEL znovu vztekle: Ale tady se zkouší! A během zkoušky nesmí nikdo dovnitř, to přece dobře víte! Obrátí se do pozadí sálu. Kdo jste, panstvo? Co si přejete?

OTEC popojde následován ostatními až ke schůdkům. Přišli jsme, protože hledáme autora.

ŘEDITEL napůl ohromeně, napůl rozzlobeně: Autora? Jakého?

OTEC Jakéhokoli.

ŘEDITEL Ale tady není žádný autor, tady se přece nezkouší žádná nová hra.

NEVLASTNÍ DCERA s veselou živostí vyběhne kvapně po schůdcích. Tím líp, tím líp! Třeba budeme tou vaší novou hrou my.

KTERÝSI Z HERCŮ za živých poznámek a smíchu ostatních: Ale, ale, slyšte!

OTEC vystoupí na jeviště za Nevlastní dcerou. Ano! Jenže jestli tu není žádný autor! K Řediteli: Leda že byste ho chtěl dělat vy...

Matka s Holčičkou, kterou vede za ruku, a Chlapec vystoupí na první schody schůdků a čekají. Syn zůstane zdráhavě stát dole.

ŘEDITEL To má být žert?

OTEC Ale kde, žádný žert! Naopak, my vám přinášíme bolestné drama!

NEVLASTNÍ DCERA A třeba s námi uděláte štěstí!

ŘEDITEL Buďte tak hodní a jděte pryč, nemáme čas na blázny!

OTEC dotčeně a medově: Ach, milý pane, víte sám dobře, že život je plný nekonečných absurdit, a tyto absurdity jsou tak nestoudné, že se ani nemusí tvářit jako pravděpodobné; a to proto, že jsou pravdivé.

Výňatek

Neumělecký text

Pirandello nalezl posléze zcela adekvátní způsob pro své klíčové téma - formu (nebo přesněji: proces) hry ve zrodu.

Nejslavnější dílo tohoto typu nese příznačný název Šest postav hledá autora (1921) a podtitul „hra, kterou nutno udělat.“

Na jevišti divadla, kde se připravuje zkouška druhého jednání Pirandellovy Hry úloh (Il Giuoco delle parti, 1918), vnikne neohlášeně skupina šesti lidí s překvapivým požadavkem; „přišli jsme, protože hledáme autora. […] …my vám přinášíme bolestné drama… […] …ta hra se musí udělat… […] domluvíme ji spolu na místě. […] Drama je v nás; drama jsme my…“

Šest postav „ze života“ prostě žádá, aby herecký soubor udělal z jejich rodinného dramatu hru a inscenaci. Ředitel divadla, který zde plní úlohu režiséra, se zprvu brání, ale později zaujat vyprávěním a sporem Otce a Nevlastní dcery přistupuje na experiment, při němž mají postavy předvést svůj příběh hercům jako podklad budoucí divadelní hry. Postavy tak přejímají roli herců a herci figurují převážně jako diváci.

(Z. Hořínek, Cesty moderního dramatu)